Básnířka Viola Fischerová

Básnířka Viola Fischerová - Básnířka Viola Fischerová | foto: archiv

Přežiju toho kosa v trávě? ptá se básnířka

Ty verše jsou kruté, píše v závěru své nové básnické sbírky oceňovaná spisovatelka Viola Fischerová: „Bráním se/ Jde o bilanci/ o účet.“

Knížka, jejíž obálku zdobí výtvarná práce Adrieny Šimotové, dostala titul Předkonec – a její téma je od prvních stránek zřejmé: chátrající a rozpadající se lidské tělo a jeho poslední, vratké kroky ke smrti.

Básnířka, která přes rok svého narození 1935 patří mezi základní kameny generace Šestatřicátníků, sice svoji prvotinu sestavila už před půl stoletím, ale sbírka zůstala věrna svému názvu – Propadání – a propadla času.

Fischerová nadlouho přestala psát, věnovala se především práci v rozhlase a k poezii ji, už coby emigrantku, vrátila až smrt jejího prvního muže, spisovatele Pavla Buksy (1932–1984) publikujícího pod pseudonymem Karel Michal.

V Zádušních básních za Pavla Buksu (1993) se objevují v těsném sepětí dva motivy, které jsou pro Fischerovou dodnes klíčové: smrtelnost fyzického těla tváří v tvář nesmrtelnosti metafyzické lásky.

Knížka Předkonec shromáždila texty psané o několik odstínů temnějším inkoustem než předchozí sbírky Nyní nebo Matečná samota.

Je-li zmíněn sníh, pak proto, aby překryl zející čerň hlíny, do níž se spouští rakev. Je-li do básně povoláno lůžko, pak ne jako symbol erotismu nebo snění, ale jako místo, kde končí život. Aktéři jednotlivých scén, jimž básnířka byla svědkem, jsou v tomto světě už jen napůl.

Fischerové žalozpěvy nad umíráním přátel a vlastního bratra, meditace nad proměnami ženského těla i konkrétní otázky k sobě samé zraňují přímostí, jednoduchostí a stručností.

Autorka je nemilosrdná, když vede střihy mezi vzpomínkami na idylickou minulost a brutalitou přítomné chvíle („Víš ještě/ že už nikdy?“).

Je citlivá, když zaostřuje na konkrétní detaily, které se v básních náhle rozzáří jako černé démanty („I ve spánku/ ji drží/ aby neodešla“). A se vzácnou lehkostí dokáže odmítat sentimentalitu (a s ní spojený patos), kterou téma fyzického konce neodbytně přitahuje.

Nakonec tedy není podstatné, jestli verše jsou, či nejsou kruté, vrátíme-li se k úvodní citaci.

Podstatné je něco jiného, a to je třeba obdivovat: samozřejmost, s jakou Fischerová dokázala zahrnout umírání a smrt do života. Samozřejmost, s jakou na toto všem společné téma říká: „Je lepší vědět.“

Viola Fischerová - Předkonec
Fra, Praha 2007, 76 stran. Doporučená cena: 129 korun.
Hodnocení MF DNES: 90 %