V berlínském zámku Bellevue dnes spolkový prezident Horst Köhler pořádá slavnost na počest dokončení projektu Česká knihovna (Tschechische Bibliothek), která vznikala osm let a obsáhla středověká díla stejně jako současnou lyriku.
Iniciátor, německý bohemista a překladatel Eckhard Thiele, obdrží prestižní poctu – Spolkový kříž za zásluhy. Vystoupí i Jiří Gruša, který také zasedal v pětičlenné ediční radě.
Lakomí Češi?
Další akce budou pokračovat na českém velvyslanectví, je však třeba si přiznat, že česká strana k projektu finančně zrovna štědrá nebyla. Podle Thieleho přispělo ministerstvo kultury necelými dvaceti tisíci eur. Za cenu Premia Bohemica pak Thiele obdržel dalších tisíc eur.
„Na peníze jsem nečekal. Ale čekal jsem, ovšem marně, na to, že prezident Havel a potom Klaus a ministr zahraničních věcí nebo ministr kultury se na nějakém oficiálním setkání zmíní o České knihovně. To by byla bývala veliká pomoc,“ říká Thiele, který první dva roky pracoval bezplatně.
Jen pro srovnání: finančním garantem byla Boschova nadace, která ve výsledku zaplatila jeden milion eur, ačkoli původně se počítalo jen s polovinou. Náklady narostly i s doprovodným programem – například při akci Pražská noc se za velkého zájmu německých posluchačů četlo v soudní síni, v hale staré továrny nebo v bývalém bordelu. Boschova nadace podobně podpořila i Polskou knihovnu, která během dvaceti let přinesla v německých překladech padesát svazků.
„Česká literatura patří i v rámci Evropy k menším literaturám a překlady do němčiny hrály vždycky velkou roli. Třeba u Boženy Němcové, Otokara Březiny, Jaroslava Haška nebo Václava Havla otevíraly českým autorům cestu do světa,“ říká literární historik Jiří Holý, který projekt považuje za mimořádný počin, který nemá srovnání.
Cesta do Evropy
„V České knihovně máme více než 160 básníků a více než 60 prozaiků. Někteří byli známí, někteří ne. Vždy nám šlo o to, publikovat pokud možno neznámé věci,“ říká Thiele.
Knihovna je rozdělena do tří řad, z nichž nejpočetnější (23 svazků) je ta prozaická, následují filozoficky zaměřené tituly (7) a tři knížky poezie. Převládají díla 20. století, i když nechybí ani podstatně starší texty, třeba Jana Husa.
První svazek vyšel v nakladatelství DVA roku 1999 a poslední letos. Začínalo se „prašvejkovinami“ a končilo obrázky z cest Jana Nerudy, což dokládá Thieleho záměr „nenosit dříví do lesa“ v podobě Osudů dobrého vojáka Švejka či Malostranských povídek.
Týká se to i dalších autorů: místo epigramů Borovského polemické listy, místo Babičky Němcové korespondence, kterou loni Německá akademie jazyka a poezie vyhlásila knihou měsíce.
Vedle Máchova Máje se tu objevují i jeho prózy a deníky, jejichž otevřenost pohoršila jednoho staršího recenzenta. Navzdory tomu, anebo právě proto se knížka dobře prodává.
Nejlépe si vede Hašek, kterého se prodalo na dva tisíce výtisků, poté Škvorecký, Čapek. Celkem vyšlo na tři sta recenzí, z nichž nadšení budila zejména Hrabalova Příliš hlučná samota či výbor z díla Richarda Weinera.
Je to velmi slušný ohlas na to, že v Německu ročně vychází na 80 tisíc novinek a boj o výsluní je nelítostný.
