Prevít nezblbnul a vysokou už dostudoval

"Většina kapitol této knihy vznikla během vysokoškolního vyučování. Nedivte se, jestli to na nich bude znát," píše v předslovu ke své knize "Prevít na vysoké aneb Jak vystudovat a nezblbnout" dvaadvacetiletý Jan Jícha, v uplynulých pěti letech student bohemistiky na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. V dubnu letošního roku s "Prevítem" vyhrál literární soutěž pro debutující humoristy O cenu Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého. Za odměnu mu nakladatelství Ivo Železný, které soutěž vyhlašuje, knížku vydalo.

Jícha ve dvaceti krátkých kapitolách humorně líčí své zážitky ze studia bohemistiky na Filosofické fakultě, zejména období, kdy nastoupil do prvního ročníku. S ironií i sebeironií glosuje semináře a přednášky, ať už to je Úvod do nauky o literatuře, Staroslověnština nebo Literatura 19. století, stejně tak povinné lekce plavání, fakultní šatnářku a bufet, stravování v právnické menze či první zkoušky.

Seminář polské četby mám rád. Je v týdnu poslední, po jeho skončení následuje volný pátek, totiž jeho trosky. Nedostávají se tu domácí úkoly, není zadaná povinná literatura a zažijeme dost legrace. Polština jako by byla vynalezena jen k pobavení Čechům. Co je česky sprosté, je polsky slušné a naopak, a i nápisy jako "zupa o szmaku wolowym" (polévka s hovězí příchutí) nebo "strzesz sie kleszcze" (bacha na klíšťata) mají neodolatelné kouzlo. A kdo ví, jestli by se Remarque trochu lépe nezamyslel nad titulem své knihy, kdyby věděl, že se to bude polsky říkat "Na zachodzie niema nowin."
(8. kapitola, str. 33)

Kniha se českého jazyka a literatury nedotýká jen obsahově, ale také formálně. Autor si vtipně hraje se slovy, přemýšlí nad jejich různými významy a zkouší je dávat do nekonečně mnoha spojení a vztahů. Že studuje bohemistiku, je z textu více než nápadné. Nejen bohemistům je však knížka určena. Nejvíce se při její četbě pobaví samozřejmě současní či bývalí vysokoškolští studenti, ale bez ohledu na studovaný obor. I když se může zdát, že jde až o profesionální deformaci oborem, blízká bude všem, kteří se alespoň jednou zúčastnili vysokoškolské přednášky, semináře či zkoušky.

"Nevím, jestli se mi podaří dostudovat, protože někteří kantoři už knihu četli," řekl po vyhlášení výsledků literární soutěže s úsměvem Jan Jícha, dnes už ovšem čerstvý magistr FF UK. Kantoři, ze kterých si autor dělá legraci, tedy naštěstí nejsou ještě tak zkostnatělí jako budova na Palachově náměstí, a knížku zřejmě vzali s humorem.

Jícha, který o sobě v závěru připsal, že jeho životním snem je stát na

Jan Jícha: Prevít na vysoké aneb Jak vystudovat a nezblbnout
Vydalo nakladatelství Ivo Železný v edici Český humor. Ilustrace Lubomír Lichý. 106 stran, prodává se za 99 Kč.

seznamu povinné literatury, a přesto nebýt nenáviděn, má určitě potenciál, aby se mu toto přání jednou splnilo.

Letos se soutěže mladých humoristů zúčastnilo 32 autorů. "Potěšilo nás, že těch příspěvků přišlo relativně mnoho a že minimálně ten vítězný je na vysoké úrovni," řekl ředitel nakladatelství Ivo Železný a nápad zorganizovat soutěž zdůvodnil tvrzením, že v dnešní uspěchané době je humoru třeba více než jindy. Nakladatelství chystá další ročník soutěže.

Opakovat nějakou frázi do zblbnutí je opravdu na zblbnutí. Moje známá vedoucí cestovky neustále zvedá telefony a ohlašuje se pokaždé stejně, což není chyba. Chybou se to stalo teprve v momentě, kdy s ní lékař vyplňoval kartu, zeptal se na jméno a ona odpověděla: "Lucka, rekreace pro děti, dobrý den."
Když jsem se kdysi nechal strhnout do mašinérie Herbalifu, zažil jsem totéž. Měl jsem za úkol zastavovat vytipované typy a porovnávat, kdy se píšou s měkkým a kdy s tvr... - co to kecám. Měl jsem se prostě ptát náhodných kolemjdoucích tlusťochů na jejich zdravotní názory a pokusit se je změnit prostřednictvím buněčné výživy a nemnoha tisícikorun. Jedna z předepsaných otázek zněla: Jste spokojen/a se svou váhou? Další následovala: Chtěl/a byste ji zvýšit, nebo snížit? Jednou mě až polil mráz trapnosti, když jsem zcela bez uvažování položil tuto sérii mladíkovi, kterého bych neobjal, ani kdyby byl mým přítelem. Měl totiž zřetelnou nadváhu, která se projevovala hlavně od brad směrem dolů. Vypadal jako model Jupitera a já se ho zeptám, jestli nechce zvýšit váhu mými lahůdkovými koktejly!
(16. kapitola, str. 68-69)

Jan Jícha: Prevít na vysoké aneb Jak vystudovat a nezblbnout.