Natahování na skřipec v expozici hradu Loket (ilustrační snímek)

Natahování na skřipec v expozici hradu Loket (ilustrační snímek) | foto: People

Na Skřipec byly nataženy nepozorné překlady her a plagiáty klasiky

  • 0
Anticenu Skřipec za nejhorší literární překlad roku dostali Martina Černá za překlady divadelních her argentinských dramatiků Rafaela Spregelburda a Eduarda Pavlovskyho a Petr Polák za plagiát starších překladů děl Charlotte Brontëové a Roberta E. Howarda. Cenu udílela Obec překladatelů na veletrhu Svět knihy.

Citace ze špatných překladů, kterými porota vždy při udílení Skřipce svůj verdikt doprovází, vzbuzují v sále výbuchy smíchu; velkou část publika tvoří odborníci, přihlížejí ale i čtenáři. Pořadatelé ceny však připomínají, že nechtějí překladatele zesměšňovat. Skřipec má jen lidem připomenout, že na kvalitním překladu záleží. Mezi českými překladateli je mnoho erudovaných odborníků, problémem je ale podle Obce překladatelů to, že na velké množství překladů, které vycházejí, jejich kapacita nestačí.

Český překlad her Rafaela Spregelburda Nechutenství, Skromnost, Hloupost a Panika obsažený v cyklu Heptalogie Hieronyma Bosche, kde jsou zbylé tři hry přeloženy do slovenštiny je postižen překladatelčinou nepozorností k textu, zjevnou nedbalostí a častým nepochopením dramatické situace, z nichž vyvěrají četné významové posuny a stylistická pochybení, zdůvodnila porota svůj výběr. Překlad podle ní patrně neprošel žádnou redakcí a v této podobě mimo jiné podstatně ztěžuje interpretaci dotčených her.

Celou pentalogii vydaly společně Drewo a srd, Občianske združenie Vlna a Transteatral v Bratislavě a Praze v roce 2009. Stejné důvody, které porotu ve složení Jiří Hanuš, Jan Jeništa, Jan Seidl a Vratislav Slezák vedly k výběru zmíněných textů, platí i pro překlad hry Eduarda Pavlovskyho Maska (Transteatral, Praha, 2010).

Román Charlotte Brontëové Jana Eyrová a soubor Meč s fénixem a jiné povídky Roberta E. Howarda, které vyšly v edici Omega nakladatelství Dobrovský v roce 2013 a pod nimiž je jako překladatel podepsán Petr Polák, jsou podle poroty plagiáty starších překladů. V prvním případě se obětí plagiátu stal překlad Jarmily Fastrové pořízený v 50. letech, v druhém překlad Jana Kantůrka z 90. let.

"Z porovnání příslušných překladů vysvítá, že rozsáhlé pasáže jsou s několika redakčními zásahy prostě opsány. I ty části, které se na první pohled jeví přeloženy odlišně, většinou kopírují větnou strukturu staršího překladu a liší se spíše v lexikální rovině," konstatuje porota.

,