Překladatelčin festival je v angličtině

Jana Fraňková tlumočí ministrům, poslancům, obchodníkům. V překladatelských kabinách už potkává i kolegu-syna ("Když jsem se zapletla s Chartou 77 a jezdili k nám známí z Anglie, děti se s nimi musely nějak domluvit.") Ale karlovarský festival pro ni znamená přece jen trochu sváteční typ akce: "Je delší než běžná třídenní konference, vtáhne vás do sebe, pohltí vás. Takže mě pak rozčiluje i to, když mám překládat novinářské otázky, na které hosté odpovídali už nejmíň stokrát. Člověku to nedá."

Přizpůsobujete svůj přízvuk tomu, s kým mluvíte, rodilému Britovi jako Texasanovi, takže vás považují za krajanku. Chaplinová i Harrelson vám skládali poklonu - jak to děláte?
Vlastně sama nevím, asi mám tendenci napodobovat. Doma se mi smějí, že i na Moravě začnu vyslovovat jako Moravan. Jinak jsem žila čtyři roky v Oxfordu, takže mluvím tou snobskou univerzitní angličtinou, a to se mi taky smějí. Co se poklon týče, spíš mi udělalo radost, když jsem v jednom týdnu sedmkrát tlumočila Poslední pokušení Krista, protože nikoho jiného nechtěli. Anebo jsem ve Varech překládala Tajnosti a lži a kritik Jan Foll pak vykřikoval: To bylo skvělý, úžasný - ale jak to, když to nebyla Dana Hábová?! To potěší, protože Dana je opravdu dokonalá.

Můžete popsat běžný den překladatelky na festivalu?
Hned na začátku si rozdělíme filmy na prvních pár dní, takže aspoň teoreticky vím, co bych měla tlumočit; stejně teoreticky bych měla dostat dialogovou listinu nebo videokazetu. Prakticky osmdesát procent jde podle plánu, zbytek je nutná improvizace - pokud máte kliku. Ale když ji nemáte, z padesáti procent jdete tlumočit bez přípravy, bez dialogové listiny, prostě bez ničeho. V průměru dělá každý z nás tři, někdy i čtyři filmy denně, k tomu dvě tiskové konference a pár soukromých rozhovorů.

Stalo se vám někdy, že jste dotyčnému vůbec nerozuměla?
Jistě, to se stane. Před časem předávali zahraniční novináři Jiřímu Dienstbierovi cenu a mluvil za ně starý pán, Ital: byl jediným z přítomných, kdo věřil, že umí anglicky. Ale přece mu tu radost nezkazím; tehdy jsem si hodně vymýšlela.

A co když začnete plavat při tlumočení filmu?
Tak to je velký malér, zvláště když u těch moderních, rychle stříhaných filmů s věčnou změnou prostředí se nemůžete chytit klasického příběhu. Navíc američtí nezávislí často používají neškolené herce z autentického působiště, jejichž žargonu by nerozuměl ani vzdělaný občan z Bostonu. Pouliční gangy, drogová mládež, ale třeba taky vojenská hantýrka v Četě, to se zapotím. Vůbec nejhorší byl jinak skvělý film Slam, kde černošský hrdina celou dobu, v neuvěřitelném tempu a ve verších, pouze rapoval.

Jaký typ filmu tlumočíte na festivalu naopak nejradši?
Dobrý film. Takové byly Tajnosti a lži, Kavkazský zajatec...

 ... ale to byl přece ruský film?!
Ano, jenže se překládal z anglických titulků. To se dělá často. Jinak nerada tlumočím horory, protože u těch se bojím, zakrývám si oči a nechce se mi sdělovat to jiným, když jsem sama vedle.

Máte zvláštní recept, jak přetlumočit vulgární výrazy?
Vždycky jsem si myslela, že nejsem žádný extra slušňák, ale od té doby, co tlumočím filmy, s údivem zjišťuji, že v oblasti nadávek je moje čeština velmi omezená. Takže hledám radu opět u dětí a také ony žasnou, co všechno ještě nevím.

Koho z letošních hostů festivalu si "odtlumočíte" s chutí? Johnnyho Deppa?
Samozřejmě, že ten mě taky zajímá, ale přiznám se, že vyloženě mladé a krásné hvězdy mi trochu dělají problém. Připadá mi totiž, že se bavím s kamarády vlastních dětí. Zato takový Eli Wallach, legenda Sedmi statečných, to by nemuselo být špatné...

Schválně: jak se podle vás jeho jméno vyslovuje?
To se dozvíme, až se nám představí. Jediné pravidlo, které platí u výslovnosti jmen, říká: čte se tak, jak si jeho nositel přeje.

Překladatelka Jana Fraňková.