Specifikem Třídení, pořádaného profesním sdružením Ateliér 90, je sepětí s pražskou Hudební fakultou Akademie múzických umění. To mu dává jistou naději na přirozenou životaschopnost - posluchači hudebních oborů tvoří vnímavou a otevřenou posluchačskou základnu a současně podstatným způsobem zasahují do podoby, průběhu a atmosféry koncertů. Z pěti koncertů letošního Třídení byla nejzajímavější právě odpolední přehrávka z děl studentů skladby. Prezentovaná díla sice většinou nepřekročila rámec nepříliš ambiciózní příležitosti, ale většinou zněla nefalšovaně soudobě, tj. člověk při nich nezažíval z auditoria dobře známý pocit protrpěného času.
Aktualizace hudebního výrazu byla nejnápadnější v inovacích instrumentáře - v programu se objevily skladby se začleněným elektroakustickým hudebním prvkem (Michal Trnka, Sylva Smejkalová); Michal Nejtek ve svém Sextetu rozšířil hudební prostor i o projevy populární hudby a různých crossoverů. V tomto případě už nešlo jen o obsazení, ale rovněž o interpretační typus a o záležitost, na kterou se v soudobé vážné hudbě velkoryse zapomíná - o atmosféru.
Z dramaturgického hlediska byla na přehlídce sympatické, že v programech koncertů místo na premiéry vsadila na díla v koncertním provozu alespoň trochu vyzkoušená. To hodně přispělo k celkově dobré umělecké úrovni akce, třebaže skladeb ke skutečnému vychutnání - třeba typu OM-Age Miroslava Pudláka - nebylo příliš. Tak už to ale na podobných souhrnných akcích bývá.
Jako interpreti se na Třídení představily téměř všechny aktivní síly, které se v současné době specializují na soudobou hudbu (kromě Agonu, který je středobodem vlastních akcí): vedle souborů Mondschein a Resonance kupříkladu sólisté Jiří Bárta (violoncello) a Petr Matuszek (baryton). Akce byla rozšířena o koncert elektroakustické hudby, na němž byly uvedeny skladby letošních jubilantů (mj. Miroslava Hlaváče a Zdeňka Lukáše) a poté vítězná díla z mezinárodní soutěže Musica nova 1998, čímž se na Třídení dostala i zahraniční hudba. K tomu všemu se ještě přidal půl-koncert s programem z děl členů sdružení Camerata Brno.
Aktualizace hudebního výrazu byla nejnápadnější v inovacích instrumentáře - v programu se objevily skladby se začleněným elektroakustickým hudebním prvkem (Michal Trnka, Sylva Smejkalová); Michal Nejtek ve svém Sextetu rozšířil hudební prostor i o projevy populární hudby a různých crossoverů. V tomto případě už nešlo jen o obsazení, ale rovněž o interpretační typus a o záležitost, na kterou se v soudobé vážné hudbě velkoryse zapomíná - o atmosféru.
Z dramaturgického hlediska byla na přehlídce sympatické, že v programech koncertů místo na premiéry vsadila na díla v koncertním provozu alespoň trochu vyzkoušená. To hodně přispělo k celkově dobré umělecké úrovni akce, třebaže skladeb ke skutečnému vychutnání - třeba typu OM-Age Miroslava Pudláka - nebylo příliš. Tak už to ale na podobných souhrnných akcích bývá.
Jako interpreti se na Třídení představily téměř všechny aktivní síly, které se v současné době specializují na soudobou hudbu (kromě Agonu, který je středobodem vlastních akcí): vedle souborů Mondschein a Resonance kupříkladu sólisté Jiří Bárta (violoncello) a Petr Matuszek (baryton). Akce byla rozšířena o koncert elektroakustické hudby, na němž byly uvedeny skladby letošních jubilantů (mj. Miroslava Hlaváče a Zdeňka Lukáše) a poté vítězná díla z mezinárodní soutěže Musica nova 1998, čímž se na Třídení dostala i zahraniční hudba. K tomu všemu se ještě přidal půl-koncert s programem z děl členů sdružení Camerata Brno.
