Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

GLOSA: Pražské jaro se chce líbit, besídka pro příbuzné ale není cesta

  15:39aktualizováno  15:39
Středeční koncert Královské liverpoolské filharmonie uzavřel jubilejní, 70. ročník Pražského jara. A protože si letos připomínáme stejné výročí konce války, bylo žádoucí očekávat zvýšené dramaturgické nasazení.

Pianistka Sa Chen | foto: Pražské jaro/Ivan Malý

Smysl mělo svěřit úvodní Mou vlast poprvé symbolicky německým hudebníkům, i když lze litovat, že místo orchestru z Hamburku se nepodařilo získat ještě o třídu lepší tělesa z Mnichova či Drážďan, když už ne Berlínské filharmoniky.

Šostakovičova Leningradská symfonie se jaksi nabízí sama od sebe, zvlášť v „originálním“ podání Petrohradské filharmonie. Orchestr Berg přišel s alternativním projektem Heinera Goebbelse Písně o prožitých válkách, ale ostatní akce, avizované v rámci připomínkového konceptu, balancovaly na hraně oslích můstků. Po nich lze při troše snahy k válce připojit leccos, skutečně nápaditá linie však vysledovat nešla.

Vyražte za kulturou

Dlouho jste nevyrazili mezi lidi? Nikdy není pozdě, vyberte si z velké nabídky kulturních zážitků na Raketa.cz a vyražte ven třeba ještě dnes.

O jednu přednost se Pražské jaro rozhodně může opřít. Nikdo jiný si (zatím) nemůže dovolit zvát tolik špičkových zahraničních orchestrů. Debut Orchestra dell’ Accademia Nazionale di Santa Cecilia a dirigenta Antonia Pappana byl vrcholnou událostí nejen festivalu, ale i celé sezony. A když s Budapešťským festivalovým orchestrem přijede taková sólistka jako pianistka Maria Joao Piresová, tak je postaráno o další zážitek.

Fotogalerie

Co ale zůstane, škrtneme-li orchestry? Špičkoví klavíristé, hlavně Murray Perahia. Filmová hudba, tři soubory staré hudby, z nichž Wiener Akademie je známější a asi i užitečnější jako pozadí divadelních projektů Johna Malkoviche. Nově pojatá komorní série, stlačená do jednoho víkendu, což může být zajímavé i problematické.

Anebo koncerty českých pěvců, které domácí publikum zná, a tedy přijde. Jenže prioritou Pražského jara by mělo být uvádět v hlavní, prestižní řadě třeba i neznámá, ale ve světě ceněná jména a z českých umělců ty, kteří uspěli i za Aší. A i s nimi vymyslet něco originálního. Ne však takového, jako byl koncert Adama Plachetky a jeho mladých svěřenců, jenž úrovní připomínal besídku pro příbuzné.

Ani takového, jako byla navenek vtipná show Štefana Margity a Dagmar Peckové. Zrovna Margita se ve světě prosadil v repertoáru, který není mainstreamový. Připravit s ním náročnější komorní program by mohla být dramaturgická výzva.

Ve snaze o vstřícnost a univerzálnost by totiž Pražské jaro mohlo začít umělecky blednout.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.