Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pravěk i sci-fi na jednom televizním talíři

  10:26aktualizováno  10:26
Představit vzdálené a nesourodé světy v těsné blízkosti umí snad jen televize. Takřka pravěkou éru zastupoval Kašpárek, francouzská komedie z roku 1980 s Jeanem-Paulem Belmondem, v záplavě repríz ohlašovaná o to hrději, že v tuzemsku dosud nikdy nebyla k vidění. Díky, ale nemuselo to být, milí nákupčí. S touhle vyčpěle bláznivou žvanivou fraškou o ničem jsme si pouze potvrdili, že v Benátkách je krásně, že to nejlepší z Belmonda známe už léta a že dodatečné vykutávání jeho slabších kousků z výprodeje jen nahrává nostalgickým voláním po sté šedesáté osmé repríze Muže z Ria.

Klasika totiž nestárne, nanejvýš dostává něžnou patinu kouzla nechtěného. Ale druholigový Kašpárek, bez ohledu na hercův šarm a kaskadérskou odvahu, čpěl práchnivinou už v době svého vzniku. Naopak kanadský dokument Obří nákupní centrum v Edmontonu vyhlížel jako pohlednice z říše sci-fi i v očích diváka, který právě přivlekl týdenní nákupy z některého supermarketu.

Jenže kam se hrabou tuzemské chrámy spotřeby na onen olbřímí, oslňující i děsivý objekt - město samo o sobě, kam ročně zavítá víc lidí než do Disneylandu a kde se současný trend, zábava ve všem a nade vše, dávno stal skutečností. Mořské vlny, delfíni, ponorky, diskotéky, horská dráha, masáže jako by zastínily i původní účel - bloudění s nákupními košíky.

Pod umělou střechou vytvářející věčné jaro se chodí na zdravotní procházky a na milenecké schůzky, kněz tu láká ovečky do kostela na popcorn, invalida na vozíku naplňuje svou touhu po lidské společnosti. Ale pod tou vší reklamní jásavostí tiše prosakuje soucit s lidmi, kteří už život venku téměř neznají a nepotřebují.

Spojnicí mezi minulostí a vizí budoucnosti se stal sobotní pořad Frank Lloyd Wright: Guggenheim Museum N.Y. Nikoli nudně vzdělávací dokument, nýbrž velmi osobní, napínavý a nápaditě vyprávěný příběh o něžně zlehčovaném boji "dobra" se "zlem" - tedy o tom, jak architekt Wright ve své době těžce prosazoval tehdy pobuřující představu nyní opěvované budovy Guggenheimova muzea v New Yorku.

Navíc v sobě působivý snímek tají velmi příhodné rýpnutí vůči převážné většině tuzemských dokumentů o umění, které dávají najevo, že jinak než ospalým putováním kamery po vystavených obrazech za doprovodu klavíru se točit nedají.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

První ukázka z nové pohádky Zdeňka Trošky Čertoviny
VIDEO: Troška slibuje v první ukázce „po čertech hezkou pohádku“

Pod názvem Čertoviny vstoupí 4. ledna 2018 do kin nová pohádka Zdeňka Trošky. Příběh dvou pekelných nešiků, Popeláka a Uheláka, kteří se vydali shánět hříšné...  celý článek

Viktor Zavadil, představitel Jana Palacha
Robert Sedláček točí film Jan Palach, studenta hraje Viktor Zavadil

Režisér Robert Sedláček začal točit film Jan Palach. Scénář napsala Eva Kantůrková, titulní roli hraje Viktor Zavadil. V sobotu vzniknou scény z 21. srpna...  celý článek

Ze sedmé řady seriálu Hra o trůny
Hra o trůny znovu hlásí únik. Tentokrát za ním stojí Španělé

Za poslední týdny se stalo koloritem, že pravidelně přicházejí zprávy o tom, kde zase předčasně unikla nová epizoda seriálového fenoménu Hra o trůny. Tentokrát...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.