Hodnota těchto obrazově věrných, technicky zvládnutých barevných snímků není umělecká, nýbrž dokumentační.
Margolies za více než čtvrt století najezdil po amerických silnicích sto tisíc mil a zaznamenával pumpy, restaurace či motely, jež byly osobité, kupříkladu tím, že se pokoušely - byť třeba esteticky naivně a konstrukčně neohrabaně - "vrůst" do krajiny (motel ve tvaru dobytčí hlavy apod.).
K docenění Margoliesovy dokumentační práce je třeba vědět, že individualizovaná architektura podél silnic v posledních desetiletích v USA mizí, neboť s explozivní výstavbou dálnic nastoupila prefabrikovaná zařízení, řetězce "mekáčů", "kingů" a jiných rychlopodniků.
Společnost vytváří tlak na individualismus, aby však člověk na to měl energii, je "obsluhován" ve zmechanizovaných prostředích, živen standardizovanými pokrmy, mizí individuálnost.
Margoliesův soubor dokládá, jak se zhodnocuje badatelská vytrvalost.
Kolekce Arthura Tresse (nar. 1940) Fantastická cesta, představená v Pražském domě fotografie, je zcela jiného rázu. Nevelké, čtvercové černobílé pozitivy vesměs ze 60.-80. let jsou zviditelňováním neviditelného a neuchopitelného - snů, strachů, vzpomínek.
"Za zrcadlo" Tress cestuje působivě a často přitom (zdánlivě) jednoduše. Nebuduje umělou a vyšinutou realitu - jak to třeba praktikuje Joel-Peter Witkin - nýbrž zavedenou podobu věcí či výjevů ozvláštňuje a zautomatizované vnímání narušuje rekvizitami, jež se prostředí většinou jen tak trochu vymykají: chlapec v plné brankářské hokejové výstroji zaujímá herní postoj na asfaltu zamlžené ulice; dítě, nejspíš dívka, stoupá po schodech v masce trpaslíka s vousy.
Tress je počítán mezi surrealisty. Ano, i v nevelké kolekci pro Prahu jsou zastoupeny práce, které k této charakteristice typicky přiléhají: fotografie křesla, v němž ze sedícího muže zbyla jen hlava, která "strašidelně" vrůstá do kusu rozpadajícího se nábytku; muž, jenž je zpola oděn jako ženich a zpola jako nevěsta.
Nicméně tento tvůrce čerpá svoji inspiraci ze zdrojů, jež se nacházejí mimo -ismy, mimo estetické kánony, jeho zření jdou zevnitř, není v těch záběrech nic křečovitě aranžérského.
"Korektní" text v galerii zamlčuje, že důležitým spolupramenem citlivosti, zjitřenosti a smyslu pro "jiné" u Arthura Tresse byla jeho homosexualita, která jej v Brooklynu, kde vyrůstal, vydělovala ze světa vrstevníků.
Tressova Fantastická cesta fantasticky názorně ukazuje, respektive připomíná, že i ve fotografii je autorská myšlenka a vnitřní vize nad všechny vnější fígle.
