Aprílový nápad se zrodil v redakci hudebního měsíčníku Ultram:x, který pro něj získal zúčastněné hudebníky. Ti pak vcelku úspěšně od 1. do 30. dubna mlžili o tom, že mají hotovou desku, fiktivní manažer Martin Kinský pak oznámil, že kapela podepíše lukrativní smlouvu. Dokonce se ozvala skupina z jižních Čech, která chtěla "kapelu" žalovat za použití stejného názvu.
Příběh Pracovní soboty začal žít vlastním životem. Hudebníci i redakce Ultram:xu se asi dobře bavili a nebylo divu, mystifikace byla dotažena do nejmenších detailů včetně fotografií, internetové adresy nebo "recenze" v Ultram:xu.
Článek o Pracovní sobotě vyšel i v MF DNES, cítil jsem to tak půl na půl v poměru pravda/výmysl, takže jsem Pracovní sobotě z poloviny naletěl. Na druhou stranu si myslím, že "existence" Pracovní soboty stála za zaznamenání. Tak dobrý aprílový žert si v historii české hudební novinařiny snad žádná redakce nevymyslela.
A proč se k němu propůjčili hudebníci? Vodítkem může být odpověď Jana P. Muchowa na otázku, jestli "kapele" není líto eventuálních zklamaných fanoušků. "Lákalo mě, že teď nás už nikdo nebude brát vážně." Jestli takhle s nadhledem a humorem uvažuje generace, která se pomalu ujímá vlády v české populární hudbě, pak se není třeba bát. Budoucnost popu je v dobrých rukou.
