Fefík a Vářka. Pod těmito přezdívkami vystupují Milan Podobský a Petr Kovář čili muži, kteří dlouhá léta stojí za humoristickým měsíčníkem, jemuž není absolutně nic svaté. Téma rozhovoru bylo jasné: reakce karikaturistů na vystřílení kolegů z pařížské redakce Charlie Hebdo.
Kvůli finanční nouzi vychází Sorry nyní pouze na internetu, od dubna by však měl být na stáncích časopis Soráč, což je jen lehce modifikovaný název pro totéž. Tedy pro tiskovinu, jež si utahuje úplně ze všeho, klidně i z radikálních islamistů.
Jako důkaz vznikl během rozhovoru na hospodském stole velmi nekorektní, zároveň však velmi povedený vtip, který se islamistickým fundamentalistům stoprocentně líbit nebude. „Budu trvat na tom, ať ho vydáme, protože to, co se stalo v Paříži, je už přes,“ říkal Vářka.
„Kdybych postupoval jinak, popřel bych veškerou svou dosavadní existenci. Chceme to zveřejnit, protože teď by bylo zbabělé mlčet. V Sorry neděláme programově politickou satiru, ale někdy je třeba. Zveřejnění něčeho takového nedlužíme Charlie Hebdo, ale dlužíme to Islámskému státu a především sami sobě, své tvůrčí svobodě.“
Na otázku, zda si takovým postojem nekoledují o malér, reaguje Fefík stručně: „Neblbni!“ Karikaturisté odmítají být krotcí, protože autocenzurou by zničili sami sebe.
A když se zmíní možnost, že islamisty tím vážně mohou naštvat, Vářka ihned vyhrkne: „Je ale přece může naštvat úplně cokoliv!“ Fefík vzápětí dodává: „Proto o tom nemá smysl přemýšlet.“
