Ze sjezdu normalizačního Svazu českých spisovatelů (u mikrofonu Jan Kozák)

Ze sjezdu normalizačního Svazu českých spisovatelů (u mikrofonu Jan Kozák) | foto: Česká televize

Co se četlo a co se psalo za normalizace? Zkoumá to studie

  • 46
Povědomý titul Poučeni z krizového vývoje je nejnovějším přírůstkem edice Šťastné zítřky v nakladatelství Academia.

Poučeni z krizového vývoje

Edice přináší studie reflektující vliv totalitní ideologie komunismu v Československu na každodenní život, kulturu či vědu. Novinka nese podtitul Poválečná česká společnost v reflexi normalizační prózy a její autorkou je literární badatelka Alena Fialová.

Kniha má vlastně dvě poloviny. První kapitoly přinášejí de facto přehledy normalizačních literárních děl, nahlížené z různých úhlů – z hlediska propagandy, prezentace historických výročí, díla uvedená ve filmu a televizi, typologie autorů a žánrů.

Ve druhé polovině autorka analyzuje postavy těchto děl, způsoby, jakými se vyrovnávají s konkrétními historickými obdobími (obzvlášť jsou samozřejmě sledovány roky 1948 a 1968), ale i jejich kritický ohlas.

Je celkem čekaným paradoxem, že knihy, které ve své době měly největší náklady (skutečné prodeje ovšem autorka neuvádí a není jisté, zda je lze dnes dohledat) patří v naprosté většině k těm, na které se dnes už zapomnělo.

Tituly, o kterých je ve studii nejčastěji řeč, prózy Karla Misaře, Zdeňka Pluhaře, Bohumila Říhy, Jana Kozáka a dalších režimních autorů, dnes slouží jen jako materiál pro literární vědce.

A ty nejhorší paskvily, jako byl Vabank od Alexeje Pludka nebo Zádrhel od Karla Hrabala, skončily v panoptiku největších kuriozit české literatury.