Alain Resnais a Sabine Azema - Režisér Alain Resnais a Sabine Azema na filmovém festivalu v Benátkách (2. září 2006) | foto: Reuters

Potlesk pro královnu, Resnaise i Frearse

Na festivalu v Benátkách oslnily filmy Alaina Resnaise a Stephena Frearse.

Po zklamání několika prvními filmy 63. festivalu v Benátkách, zvláště pak Černou knihou, v níž Paul Verhoeven zpracoval závažné téma nacistické perzekuce Židů a holandského odboje stylem "béčkových" akčních filmů, zapůsobilo jako balzám na duši dílo francouzské legendy Alaina Resnaise.

Stále magický Resnais
Původní název Srdce nahradil titul Private Fears in Public Places. Tak se jmenuje hra britského dramatika Alana Ayckbourna, zachycující útržky osudů tří žen a tří mužů, které se postupně navzájem dotýkají či proplétají.

Všichni bojují s pocitem osamění, všichni jsou směšní a současně dojemní. Hrají je režisérovi oblíbení představitelé Sabine Azéma, Pierre Arditi, André Dussolier a Lambert Wilson, k nimž přibyly Laura Morante a Isabelle Carré.

Celá šestice se v sále nabitém stovkami nadšených novinářů shromáždila kolem svého mistra, který svou stále mladistvou tváří korunovanou hustými bílými vlasy vyzařuje až magickou sílu osobnosti.

Ač má v 84 letech za sebou půlstoletí kariéry, ukázal, že stále stojí v čele filmové avantgardy. Umí jedinečně inscenovat jednotlivé výjevy, jež působí jako by nedokončeně, a přesto tvoří souvislý obraz úporného a zoufalého pachtění za iluzí štěstí. Závoj padajících vloček sněhu ponechává prostor imaginaci, vůdčímu prvku jeho způsobu pozorování.

Diana a ti druzí
Resnaisova životní partnerka Sabine Azéma má v souboji o ceny vážnou konkurentku v britské herečce Helen Mirrenové, která nepřekonatelným způsobem ztvárnila královnu Alžbětu v dalším pozoruhodném filmu soutěže Královna.

Zatímco Resnaisovi hrdinové spojují realitu s fantazií dramatika, postavy britského tvůrce Stephena Frearse jsou převzaty z téměř současné skutečnosti. V příběhu chladné reakce královské rodiny na smrt princezny Diany vystupují všichni její členové, zaměstnanci, ale i tehdy čerstvě zvolený premiér Tony Blair.

Hranou část citlivě doplňují dobové dokumenty. Scénář i zpracování se drží faktů, ale portréty postav dotváří psychologie opřená o věrná svědectví.

Jak mohl režisér proslulý bořením společenských tabu natočit film o monarchii? "Léty člověk přichází k rozumu, navíc obraz královny mě provází od dětství jako každého Angličana," odpověděl Frears.

V Královně vzdal hold nejslavnější ženě 20. století, "princezně lidí", jak ji nazval Blair, ale i přes kritický a ironizující tón nalézá velice pozitivní obraz britské panovnice i Blairovy role při zklidňování kampaně proti ní. Filmu lze prorokovat vedle cen i úspěšnou dráhu kiny.