„Jakožto dlouholetého vína pitele i ctitele mě to oblažuje dvojnásob. Tím spíše, že scénář nese všechny znaky poctivého přístupu k věci, již dotyčný dobře zná,“ ocenil herec autorskou i režijní prvotinu Tomáše Bařiny, která se začne točit 20. srpna a do kin vstoupí 27. března 2008.
Poprvé ve sklípku
Producent snímku Adam Dvořák žertem nazývá Bařinovu dráhu „od Bobika k Bobulím“. Režisér, který FAMU ukončil před šesti lety, se totiž dosud věnoval hlavně reklamě, kde k jeho nejslavnějším spotům patří právě psík v restauraci. Nicméně Bařina tvrdí, že jeho cesta k celovečernímu filmu byla rychlá a snadná.
„Ačkoli můj otec pochází z Hodonína, před rokem jsem byl poprvé ve sklípku. A poznal jsem tam tolik zajímavých lidí a vyslechl takovou spoustu historek, že jsem scénář, jaký běžně vzniká rok či dva, napsal za několik měsíců,“ prohlašuje filmař, kterému už za studií vynesl uznání školní snímek Nelásky.
Cesty zpátky
Hlavní roli v něm hrála Barbora Seidlová, která se objeví i v Bobulích – její postava prý „zařídí“, že do komedie s přívlastky vinařská či zlodějská pronikne také love story.
Jak se potká svět zločinu s vinohrady? Hlavní hrdina a jeho přítel – hrají je Kryštof Hádek a mladší bratr Jiřího Langmajera Lukáš Langmajer – se živí v Praze drobnými podvody.
Když už jim hoří půda pod nohama, hledají útočiště, kde je nikdo nenajde – a vzpomenou si na Hádkova filmového dědečka, moravského vinaře, kterého ztělesní Lubomír Lipský.
Ale podvodníkovi, jehož předobraz Bařina našel v cestovateli na vládní útraty Lukáši Kohoutovi, změní pobyt na vinicích život. „Návrat ke kořenům je jedním z témat Bobulí. Kdo už neví kudy kam, ať jde zpět na začátek,“ míní Bařina.
Paradoxně režisérovi prý víno nedělá moc dobře – na rozdíl od jeho týmu. Hádek říká opatrně, že se těší na Moravu, Langmajer přiznal, že „ochutnávat“ umí opravdu poctivě.
Hlavně nepít na zlost
Místní pěstitele vína budou hrát vedle Postráneckého také Lucie Benešová, Miroslav Táborský či Tomáš Matonoha. „Je to má první role, kde si nemusím dávat pozor na svůj moravský přízvuk. Naopak, konečně budu moci mluvit, jak mi zobák narostl,“ libuje si Matonoha.
Nicméně největší potěšení dává najevo Postránecký. Na otázku, zda bude mladší kolegy školit ve správném pití vína, vesele odpovídá: „Jistě, to přece dělám celý život! Od sedmnácti let, kdy jsem z Prahy přišel do Uherského Hradiště. Na Moravě jsem se naučil všecko, co chlap potřebuje pro život: piju moravsky, jím moravsky, zpívám moravsky, ženu jsem si tam našel. Piju tak dobře, že jsem měl ve všech divadlech funkci referenta pro družbu, ani šest lahví vína mě neporazilo. A kdybych měl dávat rady, ta hlavní zní – Nikdy nepij na zlost,“ vzkazuje Postránecký, mimochodem dávný kmotr Vinné galerie, která s filmaři spolupracuje.
Bobule nejsou prášky
Pro třicet natáčecích dní mezi vinohrady si Bařina záměrně vybíral vesměs pohodové lidi, herce i členy štábu. Stejně slunná nálada by měla dýchat i z filmu.
„Víno pro mě symbolizuje život. Taky pestrost – na rozdíl od ostatních druhů alkoholu je každé jiné. Tudíž doufám, že i náš film bude podobný vínu: šťavnatý, hravý, veselý, jiskřivý, plný emocí. Že na něj přijde hodně lidí a že nepřijdou jen jednou,“ věří režisér.
Na Moravě se titul Bobule určitě lehce uchytí, ale ostatním producent přece jen pro jistotu vysvětluje, co to slovo znamená – samozřejmě kuličky vína. „Nesmějte se, každý to neví. Už jsem se v Praze několikrát setkal s reakcí – A co to vlastně je, ty bobule? Nějaké prášky? “ směje se Dvořák.
