Ležatá osmičkaTata Bojs (2011)  1. Progresivní (intro) Ukázky najdete v audiogalerii. |
Ležatá osmička je hotová. Jak vypadal finiš její výroby?
Jsem opravdu šťastný, že už je to všechno za námi. Poslední dny byly malinko vyhrocené a na závěrečný master by bylo třeba víc klidu, ale s výsledkem jsem spokojený.
Takže na termíny nešlo vše podle plánu?
Před odevzdáním jsem spal hodinu. Pak jsem běžel na Supraphon odevzdat poslední verzi. Měli jsme si dát na poslední úpravy víc dní. Jenže jak neznáme poslech ve studiu Sono, jezdívali jsme si dělat připomínky do toho našeho. Když jsem pak přijel tu poslední noc kolem půl dvanácté dorazit to načisto a viděl, jak Pavel Karlík a Milan Cimfe, kteří s námi spolupracovali, sedí v autě a jsou tím naprosto pohlceni, vlastně jsem se uklidnil.
Všechno se tedy zvládlo podle představ?
Potřeboval bych se víc soustředit, byl bych pak spokojenější. Vím o dvou drobnůstkách, které stejně nikdo nepostřehne. Daly by se zvládnout líp. Ale jinak znovu říkám, že jsem moc rád, jak to nakonec dopadlo.
Ještě před masteringem jste desku pustili vybraným novinářům. Vzali jste si něco z jejich připomínek?
Poslechovka byla důležitá ve dvou bodech. Už před ní jsem si nebyl jistý pořadím skladeb, ale když se do něj pustili i novináři a já poprvé slyšel skladby za sebou, musel jsem uznat, že na těch poznámkách něco bude. Takže zaprvé: trochu jsme to proházeli. Úvod je energický, ale není to zbytečně dlouhý nářez. Prostředek je volnější a v závěru budou dvě rychlé skladby.
A zadruhé?
Připomínky k písni Ztraceni v překladu. Já do té doby bral jako jasnou, přehlednou a hotovou věc. Na poslední chvíli jsem tedy zavolal své kamarádce Zuze, aby nakonec nahrála víc materiálu. Za mě je to teď čistá práce, která mě přenáší přesně tam, kde jsme tu píseň na začátku chtěli mít – inspirovanou Sergem Gainsbourgem. Zuza je nezpěvačka, která si brouká. Navíc má sexy hlas, takže tomu dává kouzlo. Kdyby ta poslechovka nebyla, nejsem si jistý, jestli bychom se do úprav pustili.
