"Většinu z nás přivedlo prosté nadšení pro film a tenhle festival," shrnuje za všechny nejstarší členka poroty, čtyřiašedesátiletá Libuše Skočdopolová. Svého času programátorka a analytička, nyní důchodkyně "zaskakuje" za nemocného manžela a stejně jako většina jejích kolegů patří k dlouholetým fanouškům Febiofestu.
O hvězdy nám nejde, říkají porotci
Šance poznat zákulisí festivalu a podílet se na něm patří mezi hlavní argumenty, které těchto třiatřicet statečných přiměly obětovat týden času a nervů a trávit dlouhé hodiny v potemnělých kinosálech. Kdo by se domníval, že je do poroty hnala touha podat ruku hvězdám, mýlil by se.
"Ani vlastně nevím, jestli tu nějaké podobné privilegium máme. Rozhodně nás nikdo za slavnými hosty nedovede za ručičku. Byli jsme na zahajovacím večeru a budeme i na závěrečném, ale jinak jsme je viděli stejně jako běžní návštěvníci jenom na diskusi v kině. Říkám jenom, ale mně osobně to úplně stačí, co jiného bych měl chtít?" říká k tomu Milan Hrabánek, který se do poroty přihlásil na doporučení kamaráda, porotce z předešlého ročníku. Pochází z Opavy a patří do skupiny porotců nad třicet let, kteří se sháněli nejobtížněji.
"Zájemců byla spousta, ale logicky převládali mladí lidé, studenti, kteří mají hodně volného času. My jsme ale potřebovali co nejpestřejší sociologický vzorek – věkově i profesně. I proto jsme posunuli uzávěrku přihlášek. Nakonec se nám podařilo všechny aspekty vyvážit – nejmladšímu porotci je 18 let a studuje gymnázium, nejstarším členem je čtyřiašedesátiletá důchodkyně.
Všichni si dokázali udělat čas, i ti nejzaměstnanější. Za to jsem jim hodně vděčný," vzkázal porotcům ředitel festivalu Fero Fenič, a "naťukl" tak i jeden z nejzajímavějších momentů "akce" jménem porota: totiž fakt, že se našlo tolik lidí, kteří si ochotně vyhradili týden na to, aby bez nároku na odměnu pracovali mimo svůj obor.
Psali jsme o hostech Febiofesturozhovor o andělech a fotografování s manželkou vzpomínky na Jiřího Krejčíka, Jana Kaplického a "prasci-fi" o Nicolasi Cageovi nebo Meryl Streepové |
"Většina z nás, kdo pracují, si na porotcování vzala volno, ale jsou i tací, kteří mezi nebo po projekcích odbíhali do práce," potvrdil Hrabánek s tím, že on je naštěstí pánem svého času, ale spousta lidí musela na oltář Febiofestu obětovat část své dovolené.
"Mám ale za to, že pro většinu to vlastně dovolená je. Chodit do kina není za trest, sešli se tu filmoví fandové, kteří by na Febiofest šli tak jako tak. Já si to tedy vysloveně užívám, a rozhodně nejsem jediný," říká Hrabánek, který kromě soutěžních filmů zvládne denně vidět ještě další dva nebo tři nesoutěžní. "Vychází to tak na šest kousků denně, což je optimální. Výrazné kusy utkví v hlavě, ostatní se vytratí a člověk aspoň ví, co bylo doopravdy dobré," dodává.
Tma nevadí, ale témata jsou náročná
Milan Hrabánek si navíc Febiofest užívá i z pozice své civilní profese - jako psychiatr. "Vlastně to ani jinak nejde. Není to deformace, zkrátka mi přijde zajímavé koukat na filmy očima psychiatra. Dělám tu profesi už dvacet let a zjišťuji, že s tím, jak padají tabu, spektrum psychiatrických témat ve filmu se rozšiřuje," říká Hrabánek.
TRAILER K VÍTĚZNÉMU FILMU SNÍH
Zároveň přiznává, že jestli existuje něco, co ho na porotcování trochu zaskočilo, byla to právě hloubka, do jaké ho dokázaly soutěžní filmy zasáhnout. "Neměl jsem problém s tím, že sedím od rána do večera ve tmě kinosálu. Spíš mě zaskočilo, jak silná témata jsem musel vstřebat. V tomto směru jsem čekal, že to bude větší pohodička," přiznává Hrabánek.
Febiofest zná vítěze, nejlepším filmem je bosenská koprodukce SníhFebiofest zná svého vítěze. Nejlepším filmem 16. ročníku přehlídky je podle festivalové poroty celovečerní debut režisérky Aidy Begičové Sníh. Cenu převezme v rámci závěrečného ceremoniálu pražské části přehlídky. |
Který film ho zasáhl nejvíc, ale prozradit odmítá. "K jednotlivým filmům se nesmíme vyjadřovat. Dokonce ani mezi sebou nesmíme o soutěžních filmech diskutovat, pravidla jsou přísná," zmiňuje kodex, kterým se porotci řídí. Podle něj mají povoleno mluvit o všem, co na festivalu viděli, ale v žádném případě nesmějí rozebírat soutěž.
O filmech se musí mlčet
"Když jdeme z projekce soutěžního filmu, můžeme si říct, jestli se nám líbil, ale tím to končí. Závěrečné hlasování je tajné, žádná diskuse se nekoná. Každý rozhoduje sám za sebe a dialog by nás mohl v názoru zviklat," vysvětluje Hrabánek s tím, že jemu podobný systém vyhovuje. "Slyšel jsem, že v jiných porotách se diskuse vedou, ale tahle cesta mi připadá objektivnější."
Když už jsme u příkazů a zákazů, nutno říct, že porota patří k nejstřeženějším "osobám" festivalu. Na všech projekcích má s sebou doprovod, který zprostředkovává i komunikaci s tiskem, a o výsledcích nesmějí její členové říct ani vlastní manželce. "Pokuta za vyzrazení je astronomicky vysoká, nedostanete ze mě ani hlásku," směje se Hrabánek, když se ptáme, jestli by nemohl alespoň za sebe naznačit, jak hlasoval.
Jinak prý to ale s "dozorem" zas tak hrozné není. "Na projekce s námi sice chodí koordinátorka, ale jinak máme volný program – kdo si co vymyslí, to dělá. Druhá věc je, že nakonec stejně všichni skončíme dole, v garážích Musicfestu, a bavíme se společně," směje se Hrabánek, zatímco odpovídá na telefon. Kolega porotce volá, kdy se sejdou.
4 otázky pro 5 porotců:1. Co vás lákalo na účasti v porotě? |
Milan Hrabánek, 44 let, Opava, psychiatr
1. Setkání se zajímavými filmy a osobnostmi a možnost prohloubení znalostí o současném filmu i tématech, která zpracovává.
2. Neměl jsem žádnou představu. Snažil jsem se prostě maximálně otevřít práci a nechat věci běžet. Dát jim šanci, aby na mě působily.
3. Rád jsem si ten volný čas udělal, protože pro mě byla čest na festivalu působit.
4. Do kina se těším pořád a z každého díla se snažím něco odnést. Sezení v potemnělé místnosti mi nevadí, naopak to pomáhá lepšímu soustředění.
Lukáš Berberich, 28 let, Košice, SR, projektant
1. Filmy. Filmy. A ešte raz filmy.
2. Moja predstava sa v tomto dosť zhoduje s realitou. Prekvapivo.
3. Vďaka bohu, moja práca mi umožňuje urobiť si čas, ak to považujem za vhodné.
4. V priemere tri až štyri filmy. Kedže sa považujem za kinofila, na každý film sa těším a v temnej kinosále som vo svojom živle.
Michaela Jagerová, 19 let, Čelákovice, prodavačka
1. Možnost stát se součástí festivalu a také příležitost vidět zajímavé filmy.
2. Mé představy jsou shodné s realitou.
3. Úplně jednoduché to nebylo, ale domluvila jsem se.
4. Denně jsme viděli minimálně dva filmy a o víkendu to bylo ještě víc. Do kina se ale stále těším a jdu do něj ráda i ve svém volném čase. Sezení v temném kinosálu se zatím projevuje jen občasným nutkáním spát.
Libuše Skočdopolová, 64 let, Říčany, programátorka, analytička
1. Setkání se štábem Febiofestu a pohled do jeho zákulisí.
2. Vlastní práce se shodovala s představou. Všichni jsme do poroty šli ze zájmu o film a nadšení pro Febio. Trochu mě zklamala organizace. Také setkávání poroty v garážích bylo naprosto nevhodné.
3. Jsem první měsíc v důchodu, takže s časem problém nebyl.
4. Dva až šest filmů, celkem dvacet. Sezení v temnu mi nevadilo, pokud jsem měla čas jít se občas nadechnout na piazzetu kina.
Tomáš David, 36 let, Praha 4, advokát
1. Poznání zákulisí festivalu, na který chodím už víc než deset let.
2. Tak, že budu sledovat filmy a následně podám svoje subjektivní hodnocení. Čili tak, jak to je.
3. Měl jsem lehkou honičku s projekcemi od 18 hodin, ale nakonec jsem je vždy stihl.
4. Dva až čtyři filmy denně. Do kina se pořád těším a fakt, že trávím tolik hodin ve tmě a uzavřeném prostoru, kompenzuji sportem.
Jak se volí nejlepší filmO výsledku hlasuje 33 členů poroty složené z laiků. Hlasování je tajné, filmy se bodují od 1 do 5 systémem 5-3-1. V případě rovnosti hlasů by o vítězi rozhodl čestný člen poroty, výtvarník David Černý, tentokrát byl však vítěz zvolen jednoznačně. |
