"Jsou to bezdomovci, kteří mají občas nápad, ale neumějí ho interpretovat," popisuje hrdiny dramatu Polívka. "Na chvilku si s ním pohrají a potom se zase propadají do prázdna. Vladimír však má tu víru, že když se budeme bavit, tak nám to čekání uteče rychleji," dodává Polívka.
Podle režiséra Černína jde o hru, která se nejhlouběji dotýká podstaty lidského údělu. Od její památné pařížské premiéry uplynulo letos v lednu přesně padesát roků. Černínovo brněnské nastudování bylo původně připravováno právě k lednovému výročí, ale Polívka si zlomil nohu, a tak se realizace musela posunout do další sezony.
Vedle obou populárních herců se v jevištní aréně objeví ještě Zdeněk Junák a Patrik Bořecký. "Museli jsme upravit divadelní prostor. Diváci budou sedět naproti sobě, hrát se bude uprostřed této arény," představil Černín své pojetí slavného díla.
Kritici nazvali Čekání na Godota "nejsmutnější hrou k popukání", sám Beckett označil svůj nejslavnější výtvor za "ďábelský western". V tuzemsku se Čekání na Godota dosud hrálo pouze pětkrát. Černínova inscenace je tedy šestým českým nastudováním textu, o kterém se napsalo mnohem více studií než například o Shakespearově Hamletovi.
"V marném čekání na pana Godota nalezl Beckett mnohoznačně otevřený příměr lidského údělu. Tato otevřenost připouštěla a stále připouští rozdílná a často protikladná pojetí jak v teoretických výkladech, tak i na jevišti. Jejich škála se pohybuje od pojetí ponuře tragického přes klaunsky tragikomické až po náboženskou apologii metafyzické milosti," uvedl dramaturg inscenace Jiří Záviš.
A jak budou na Godota čekat v Brně? "Chci jen pokorně interpretovat Beckettův text," zdráhá se režisér Černín prozradit více.
 Herec Bolek Polívka při udílení Českých lvů 2000. |
