R a r i t y e x i s t u j í : s r d c a ř i
Obecně lze umělce v politice rozdělit do tří kategorií: srdcaři, kšeftaři a ti, kteří si nezadají. Takzvaní srdcaři vystupují jen pro "své" politiky, z přesvědčení a třeba zadarmo.
"Skupina Kryštof zahraje pouze na mítinku Petry Buzkové, ke které máme velkou důvěru jako k člověku. Navíc jsme se dohodli, že na pódiu nebudou stranická hesla ani logo s růží. Za tři koncerty dostaneme symbolickou korunu," říkal před nedávnými volbami zpěvák Richard Krajčo. "Strašně se mi ta hudba líbí, ráda je poslouchám," nechala se naopak slyšet Buzková.
Pár týdnů nato pokřtil Stanislav Gross novou desku Karla Gotta. Na dotaz, kdo je jeho nejoblíbenější politik, Gott odpověděl: Stanislav Gross. A teď se budete divit, ale taky Václav Klaus. I když jsou rivalové, každý na svém místě udělal mnoho pozitivního. A nemluví žádnou krasořečí, vždy jsou konkrétní." Možná nejtypičtějším případem vzájemných sympatií je dvojice Lucie Bílá a Václav Klaus. "Nemám důvod měnit své názory, od začátku věřím ODS. A panu profesorovi," vyznala se ze svého neskrývaného obdivu Bílá, která již před čtyřmi roky zorganizovala první koncert na jeho podporu.
Srdcaři však postupně "vymírají" často už nevidí důvod, proč třináct let po listopadu nějakou partaj propagovat. "Sympatického politika podpořím. Je to záležitost srdce, nikoli peněženky," tvrdil písničkář Ivan Hlas, který nahrál písničku pro Čtyřkoalici. "Pak se ale Čtyřkoalice začala rozpadat a já si řekl: Už nikdy více."
Režisér Igor Chaun kdysi točil Léčbu Klausem, dnes je jeho zapřisáhlým odpůrcem. "Ano, točil jsem Léčbu Klausem a jsem tomu rád," říká Chaun. "Nebyla o Klausovi, ale o lidech zvedajících hlavu po vládě komunismu. Tenkrát to byla věc mého srdce, práce pro českou pravici, již se zdál zosobňovat mladistvý inteligentní ekonom s knírkem." A nyní? "Klidně bych dnes točil skutečnou volební kampaň. Ale muselo by to být pro stranu, které aspoň trochu věřím. A za normální honorář," přiznává Chaun.
V l á d n e t v r d ý b y z n y s
Druhá kategorie, umělci-kšeftaři vnímají volební pódium stejně jako estrádu nebo ples. "Pokud ty strany nejedí malé děti, proč bych pro ně nezpívala, když mi zaplatí.
Kolik strany platí za umělce? | |
5000 Kč | Moderátor za 30 minut |
10 000-30 000 Kč | Méně známá doprovodná kapela typu Kamélie, jedno představení |
10 000-35 000 Kč | Moderátor 2-3 hodiny |
20 000-50 000 Kč |
Hvězdy typu Petr Kotvald, Heidi Janků či Václav Neckář |
Bavič Petr Novotný také spíše patří do druhé kategorie. "Mám sice už ve svém uměleckém životě několik čárek za účast na vystoupeních pro politika, jenž mi byl sympatický, ale spočítal bych to na prstech obou rukou," říká. Jeho umělecká agentura nyní ve volebních kampaních spolupracuje se všemi politickými stranami s výjimkou republikánů a komunistů. "Rozhodující je pro nás vždy ochota umělce, kterého zastupujeme, a pak také to, čemu důvěrně říkáme důstojné prostředí," dodává Novotný.
Filmový producent Pavel Strnad soudí, že doby z počátků 90. let, kdy umělci podporovali "své" politiky výhradně z osobních sympatií, skončily někde u Vladimíra Mišíka za časů ODA. "Odhaduji, že dnes je to z devadesáti procent jen záležitost peněz. A z pětadevadesáti procent si politik nevybírá umělce ani podle osobního vkusu. Je to prostě ryzí kšeft," uvádí.
Jak si tedy politici "své" umělce vybírají? Podle produkcí neplatí, že by politik kupoval obrazy Mistra, s nímž se fotografuje, a doma poslouchal desky zpěváka, s nímž objíždí pódia. I dojem, že velké strany se kloní k masovým hvězdám a menší strany k menšinovým, je prý klamný.
"K velkým hvězdám tíhnou velcí i malí, bez ohledu na to, že k intelektuálně zaměřené straně se více hodí písničkář než modla muzikálu. Ale malé strany nemají na velké hvězdy peníze, proto se tváří, že mají radši osamělého barda s kytarou než televizní idol. Ale je to jen z nouze ctnost. Kdo není v televizi, jako by neexistoval. Petr Novotný u lidí zabírá víc než Jaroslav Hutka, tudíž strany odleva doprava touží po stejných zárukách televizní popularity," líčí zástupce jedné z agentur.
T i , c o s i n e z a d a j í
Třetí kategorie si s politikou zásadně nikdy nešpiní ruce. Například zpěvák Dan Bárta je velmi nekompromisní. "Nikdo by neměl věřit politikům, protože jsou lumpové. Všichni. Pokud má někdo mocenské ambice, musí být lump," řekl Bárta před časem. Režisér Fero Fenič na otázku, zda dělal či by udělal některé straně volební kampaň, zdůrazňuje: "Ne, nikdy!"
Stejnou zásadu si před časem slíbil i producent a galerista Václav Marhoul. Poslední
Proč jste zpívali v letošních volbách? |
Václav Neckář |
Vystupuji nikoliv proto, že by mi byl program ČSSD nějak blízký. Je to čistě byznys. Beru to tak, že tam přijdou lidi a zpívají mé písničky. Petra Buzková říká, že má ráda mou píseň Kdo vchází do tvých snů, má lásko. Tak aspoň při těch vystoupeních jí do snů mohu vstoupit já. |
Heidi Janků |
Nevnímám to jako podporu celé straně jako takové. Také je pro mě důležité, že mě nikdo nenutí vykřikovat předvolební hesla. Zazpívám si svých pět písniček a odcházím. Umím si představit, že bych takhle vystoupila i na mítinku jiné strany. Jednu bych však odmítla KSČM. |
Petr Kotvald |
Byl jsem osloven agenturou Goja k účinkování pro ČSSD. Protože byly splněny všechny podmínky potřebné k mému živému vystoupení, nebyl jednoduše důvod nabídku odmítnout. Je to čtrnáct placených komerčních vystoupení s dokonalým organizačním a technickým servisem. |
Jitka Zelenková |
Víte, já fandím ženám v politice a moje osobní sympatie má Petra Buzková. Když jsem byla oslovena a g e n t u r o u, abych účinkovala pro sociální demokraty, tak jsem si řekla: Proč ne? Tato strana mi není v zásadě proti srsti. Samozřejmě, že je to pro mě jinak normální byznys. |
Kateřina Brožová |
Oslovila mě agentura Goja začátkem letošního roku, těsně po porodu mé dcery Valentýny, takže jsem měla docela volné termíny. Beru to jenom jako umělecká vystoupení. Kdyby mě oslovila strana, asi by to bylo něco jiného. Přistupuju k tomu prostě jako k umělecké práci, politiku v tom nevidím. |
Režisér Igor Chaun, který prezentoval své politické ambice prohlášením Děkujeme, odejděte, k tomu podotýká: "Jsou například herci jako Ondřej Vetchý nebo Josef Abrhám, u nichž jsem si jist, že nezávislost a svobodu staví nad jakýkoli politický honorář. Ale jinak bývá vztah politika a umělce ryze pragmatický. Jako naše doba."
Zvláštní úkaz mimo veškeré kategorie pak zosobňují lidé jako Michael Kocáb či Michal Prokop, kteří zkoušejí či zkoušeli rozkročit se nad oběma říšemi: jednou nohou v politice, druhou v zábavním průmyslu. Kocáb má hodně vysoké ambice, včetně prezidentské.
P r o č s e n á m d i v í ?
Jde-li v drtivé většině o účelový obchod, proč je v Česku obraz politika a umělce na téže scéně stále podezřelý, kdežto třeba ve Spojených státech zcela běžný?
"Proč? Tady nám přece připadají pořád normální věci podezřelé a nenormální se nám zdá normální!" nediví se herec Martin Dejdar. Petr Novotný mírně oponuje: "Já si myslím, že obyčejným občanům to zas tak moc podezřelé není. Spíše média se na tyhle vazby nadšeně vrhají a věnují jim nadbytečnou pozornost. Moc bych se přimlouval za to, abychom i z naší kampaně udělali normální americkou show. Cožpak politika je něco tak seriózního, že vylučuje zábavu a humor?"
Určitě není. Jenže právě humor politikům nevoní. Na rozdíl od Ameriky, kde kultura i politika vzešly zdola a mají takzvaně "k lidu blíž", u nás podle producentů přežívá pojetí "shora".
Pavel Strnad vidí mezi Českem a Amerikou ještě jeden rozdíl: "Schwarzenegger připlatí na kampaň Bushovi, a nikoli obráceně jako u nás. Musíme si počkat, až bude dejme tomu Karel Gott dávat příspěvky na volební turné Stanislavu Grossovi." S úsměvem podotýká, že by však české hvězdy musely mít světové honoráře.
Ani prorůstání politiky se showbyznysem podle lidí z branže nehrozí. Velkou roli hrají omezené peníze: strana si může zaplatit "své" tváře pro ples na Žofíně, ale neovlivní už, aby se dostaly do televize. A pak, čeští umělci odchovaní evropskou nadřazeností literárních salonů stavějí prý stále ještě rádi na odiv osobní nezávislost. "Dnes už nemusí sloužit politikům nikdo, kdo nechce. Já ještě patřím ke generaci, jež se řídí svědomím, ale proč by nemohly rozhodovat sympatie nebo prostě vidina výdělku?" dodává producent Fero Fenič.
Hlas, který schválila Čtyřkoalice |
Sympatického politika podpořím. Je to záležitost srdce, nikoli peněženky, říká písničkář Ivan Hlas, který fandí Haně Marvanové. "Marvanová uvažuje naprosto logicky, je velice tvrdá, a to i sama k sobě. Mohla se do našeho politického kolečka zapojit a být takzvaně v pohodě. Ale to ona neumí, a právě to oceňuji. Někteří politici z ní měli vítr a nazývali ji neřízenou střelou. Tím je mi ještě sympatičtější. Nemám rád řízené členy některých stran," říká Ivan Hlas. |
Setkání s názvem Naše osudová volba, kterým ODS ukončila svou kampaň. |