Polesný riskl Milence lady Chatterleyové

Kolegové mě určitě nepodezírají, že jdu za nějakou lacinou lechtivostí, tvrdí režisér Viktor Polesný. Nicméně od chvíle, co podle vyhlášeného románu D. H. Lawrence Milenec lady Chatterleyové napsal a natočil stejnojmenný film, připravený k zítřejší premiéře na ČT 1, kdekdo na něj spiklenecky pomrkává. Kniha s povrchní pověstí "názorné erotiky", dlouho zakazovaná a cenzurovaná, totiž může zavánět také televizní senzací. "Ale já ten film rozhodně netočil pro onu skandální příchuť, kvůli níž jsem knížku hltal v šestnácti pod peřinou," říká rezolutně Polesný.

Pornografie se konat nebude. "Nejsem voyer, mně se tajemství v erotice zdá víc vzrušující než doslovnost. V pořadech typu Peříčka se beztak takových věcí ukazuje dost, necítím potřebu je rozmnožovat. A navíc si podobný projekt zaslouží hlavní vysílací čas, bylo by škoda odsoudit jej k uvedení až po dvaadvacáté hodině, aby podle zákona neohrozil mravní výchovu mládeže. To jsem tedy musel mít na mysli, ale přitom jsem hlídal, aby ve filmu ono milostné jiskření nechybělo," podotýká hned režisér. Kudy si tedy pomohl ze začarovaného kruhu: snímal snad "háklivé" scény, jak to dělají někteří opatrní tvůrci, přes žaluzie, záclony či závoje? "To tedy ne, to je primitivní," ohrazuje se s despektem Polesný, "občas mi pomohla přírodní symbolika stoletého lesa, jindy kostýmy a někdy jsem to prostě riskl - se vším všudy!" Pikantní historky z natáčení netrousí na potkání. Jen aby vrátil na pevnou zem laické představy o tom, kterak si herci při inscenování milostných aktů užívají, Polesný suše dodává: "Mrazivé předjaří venku, uvnitř hradu jsme se klepali v zimních bundách a postel jsme museli doslova obložit přímotopnými kamínky."
Pověstné "erotično" však není tím, co Polesného zajímalo nejvíc. "Milenec lady Chatterleyové je především příběhem o lásce; navíc jeho hrdinka, podle mne prototyp moderní ženy, nevolí jen mezi dvěma muži, nýbrž i mezi dvěma koncepcemi světa. Oni dva představují rovnocenné partnery, oba mají pravdu - ale ani jedna z těch pravd není východiskem." Pro roli Clifforda režisér vybral Marka Vašuta, neboť věděl, že hrdinova filozofie je herci osobně blízká, Mellorse - "což nemá být zrovna krasavec, ale strhující osobnost" - hraje Boris Rösner. Soukromě je režisérovi sympatičtější postoj Mellorse, ale uvědomuje si, že "v každém člověku je i kus z toho druhého, z typu nemohoucího technokrata - i ve mně."
Polesný dokonce míní, že pokud Lawrencova kniha v něčem zestárla, tak právě v popisu "vyloženě fyzických aktivit"; naopak osud jejích postav dostává koncem století až existenciální rozměr. "Mám rád sevřené, vyhrocené souboje fascinujících lidí, zde ještě v anglické atmosféře blízké snímkům Jamese Ivoryho. A navíc jde o nízkorozpočtový film o vztazích, což je podle mne jediná možná cesta. Točit snímky za padesát milionů je hloupost, takové částky se u nás nikdy nevrátí, ale 'malý' film o lásce, nenávisti, strachu ze smrti, o tom, co se dotýká každého člověka, lze udělat na malém prostoru a za malé peníze," věří Polesný.
Obdobný projekt chystá režisér podle Werfelova Srazu abiturientů - mezi současníky dobré autory nezná? "Existují dobří vypravěči, a ty spočítám na prstech jedné ruky: Kohout, Hubač, Körner, Svěrák..." Pro pátý prst Polesný jméno nenašel.