Urna s popelem pak bude uložena na Vyšehradě na pietním místě Herecké asociace, spravovaném nadací Život umělce. Od konce 90. let v něm nalezli klid herci Zdeněk Dítě, Vlasta Fabianová a Ljuba Hermanová, kapelník Karel Vlach, recitátorka Dagmar Sedláčková a operní pěvkyně Drahomíra Tikalová.
Před sedmi lety také folková písničkářka Zuzana Navarová a letos na jaře herec, konferenciér a zpěvák Richard Antonín Strejka, známý například jako "šejk" Peterka z komedie Cesta do hlubin študákovy duše. Více zde.
Zita Kabátová byla jednou z posledních hvězd zlaté éry československého filmu 30. a 40. let. Poprvé se na stříbrném plátně objevila v roce 1936 v melodramatu Světlo jeho očí. Už následující rok natočila pět snímků a v roce 1939 dokonce deset.
Za okupace se objevila ve dvou německých filmech, ale po únorovém převratu v roce 1948 se jí nedařilo. Od roku 1945 se nějaký čas živila kolorováním fotografií, pak získala angažmá v zájezdovém Vesnickém divadle. Později byla vedoucí několika pražských kin včetně Bia Illusion, kde mohla sledovat snímky, v nichž jako mladá hrála.
Po její smrti lze za skutečně poslední protagonistku předválečné kinematografie považovat dvaadevadesátiletou Evu Gérovou, která se koncem 30. let minulého století objevila v tuctu komedií. Svou strmou, ale krátkou kariéru dnes považuje za epizodu svého života, který jinak strávila jako knihovnice. Její poslední rolí byla ta hlavní v komedii Čeňka Šlégla Venoušek a Stázička z roku 1939.
Filmografie Zity Kabátové čítá desítky titulů včetně slavných snímků Muži nestárnou, Zlatý člověk, Přednosta stanice a Zlaté dno. Později účinkovala také ve snímcích Babí léto (2001) a Zapomenuté světlo (1996) režiséra Vladimíra Michálka nebo ve filmu Ondřeje Trojana z roku 2003 Želary. Jan Hřebejk ji využil při svém divadelním režijním debutu Nebezpečné známosti v Divadle pod Palmovkou. To jí bylo 84 let.
