O půl dvanácté dopoledne v Divadle ABC se naposledy rozevřela opona na počest Lubomíra Lipského za zvuků skladby Jaroslava Ježka Ezop a brabenec nebo písně Není nutno z pohádky Tři veteráni. „Děkuju mu za naši touhu být jako on,“ řekl ve svém projevu prezident Herecké asociace Jiří Hromada. „Strašně rád jsem ti psal sms k svátku. I dnes jsi pro mě superstar,“ zavzpomínal herec Otakar Brousek ml. Herec Ladislav Trojan zase Lipskému poděkoval za jeho laskavý humor. „Netlačil jsi na pilu, tvůj humor byl laskavý. Sbohem, můj milovaný Mirečku,“ pronesl.
Na konci celého loučení ze záznamu zazněla Lipského legendární děkovná řeč za ocenění Thálie za celoživotní činoherní mistrovství a píseň My Lord v podání přítomných herců.
Hrušínský: Byl tak nesmírně hodný
U čestné stráže se vyměnily herečky Taťjána Medvecká, Dana Batulková nebo Veronika Kubařová. Stráž držel i herec Jan Hrušínský, který dorazil se svou manželkou Miluší Šplechtovou. Na otázku, zdali ho Lipský někdy v životě rozplakal, odpověděl jasně: „Nikdy, až teď, když umřel. Byl tak nesmírně hodný a pozitivní, přestože na něj často dopadaly tvrdé rány osudu. Nikdy své problémy nepřenášel na jiné a to je vzácné.“ Celý obřad se prokládal slavnými scénami z Lipského kariéry a jeho fotografiemi.
Obdivovatelé Lubomíra Lipského se začali před Divadlem ABC objevovat déle než hodinu před zahájením rozloučení. Na místo dorazily i herečky Ljuba Skořepová nebo Iva Hüttnerová. Smuteční věnce na potemnělé jeviště přinesli zástupci Parlamentu ČR, Státního fondu kinematografie, mnoha divadel i Lipského rodného města Pelhřimova.
Auru vlídné vyrovnanosti vynesly Lipskému role dědečků, které dostával od mládí, přitom si sám do poslední chvíle zachoval klukovskou dychtivost a hravost. „ Protože se pořád učím texty rolí, procvičuju si mozek, tudíž mi nehrozí, že bych ustrnul na lavičce v parku u krmení holubů,“ říkal.
„Pomáhá i mírný pohyb, chůze, plavání. Občas to přeženu a pak mě dávají dohromady,“ líčil svůj životní styl. Patřilo k němu i dobré víno: dvě deci k obědu a dvě k večeři den co den, pod heslem „Nemáte-li červené, dejte aspoň bílé“.
Před kamerou se poprvé objevil v partyzánském filmu z roku 1946 V horách duní, ale proslavil se v komediích: jako alchymista z filmu Císařův pekař - Pekařův císař a hlavně v rolích, které mu dával jeho režírující bratr Oldřich Lipský.
Láska k manéži
Z jejich společné lásky k manéži vzešly tituly Cirkus bude či Šest medvědů s Cibulkou, za vrchol sourozenecké souhry herec pokládal Čtyři vraždy stačí, drahoušku. „Hlášky z něj se stále citují, což o dnešních komediích neplatí,“ říkal.
Televizní zábavu obohatil postavou Hlustvisiháka, tvorbu pro děti snímky Byl jednou jeden král, Ať žijí duchové a Tři veteráni. Hrál i poručíka Borůvku z detektivek Josefa Škvoreckého, s nímž ho pojila láska k jazzu. „Hrál jsem na trubku, trombon, pozoun, klavír a saxofon,“ vzpomínal herec, který hostoval i na metalovém albu svého vnuka Matěje.
2Bobule, kde podruhé hrál vinařského veterána, završily počet jeho filmových děl na sto, o divadlu a televizi nemluvě. Točil, i když mu vadila současná „pásová“ výroba, a náladu mu nezkazil ani bulvár fámou, že prý myslí na sebevraždu. „Jen fotbal mě vytáčí, to řvu jako zamlada,“ smál se Lipský.
