Jones do ní přimíchal loudavého lidožrouta, kterému trvá dvacet hodin, než si říhne po snídani. Také kapitána námořníků, jenž chodí po palubě zásadně s kalhotami na hlavě, takže mu není rozumět, když chce změnit kurz. Nebo kočku, která si vyměňuje na noc ocásek, jenž září jako meč z Hvězdných válek.
Ilustrace Michaela Foremana z knihy Pohádky k neuvěření, které napsal Monty Python Terry Jones
Jones pohádky napsal už v osmdesátých letech, ale česky jsou k mání poprvé. Není to však jeho prvotina, už dřív u nás vyšli Barbaři, netradiční pohled na dějiny římské říše. Líčí je očima barbarských kmenů a nutně dochází k závěru, že barbarsky se chovali spíš římští vojáci. U nás známá (a naprosto rozebraná) je také parodie na sci-fi literaturu jménem Vesmírná loď Titanic, u jejíhož zrodu stál i zasloužilý autor sci-fi Douglas Adams.
Jako od Wericha
Terry Jones
Pohádky k neuvěření ovšem nepatlají páté přes deváté. Jsou tu sice bláznivé nápady, ale Jones je pan spisovatel. Vystřihuje větné piruety a zavinuje pointy, je radost ho číst. Nejen pro děti, ale i pro dospělé. Jeho plavčíci jsou mrštní jako šproti, mořské panny rychlé jako třiatřicet tuňáků a moudrý král v pohádce Lechtač Lenny tvrdí: „Úsměvy nejsou jako zlato, můžeš je rozhazovat plnými hrstmi, a přece neubudou.“
Objeví se tu i poučení a výchovný aspekt. Jones trestá zlo a odměňuje dobro, ale za všech okolností si hlavně hraje.
Nakladatel srovnává pohádky Terryho Jonese s Janem Werichem a jeho Fimfárem, případně s později vydanými Deoduchy. Jones je fantasmagoričtější, ale koneckonců podobně laskavý. A pohádky zaujmou i díky ilustracím, které dělal držitel několika výtvarných ocenění Michael Foreman.
