Pracháček (obálka)
Jistě, taková práce byla nepochybně hlavním smyslem disidentské činnosti. Ale každé společenství, disidentské nevyjímaje, má také chvíle, kdy se chce a potřebuje bavit.
Jednou z dosud poněkud opomíjených a přitom nejzábavnějších aktivit tohoto, jak říká písničkář Vlastimil Třešňák, „veselého ghetta“ byla Svépomocná lidová knihovna Hrobka. Nyní vyšla kniha, která je s ní úzce svázána: pohádka Olgy Stankovičové Pracháček s podtitulem Velké dobrodružství se zlatou žábou.
Olga Stankovičová (1945-2011) byla signatářka Charty 77, samizdatová editorka a manželka známého básníka a publicisty Andreje Stankoviče. Pohádku, jejíž hlavní postavou je panáček stvořený z prachových zrnek, napsala na začátku 70. let a je z ní cítit imaginativnost, typická pro duch „sixties“.
Je jediným velkým literárním dílem své autorky, v kompletní podobě nalezeným v její pozůstalosti a dosud nepublikovaným ani v samizdatu. Přestože k tomu byla Stankovičová vybízena: právě k vydání pod hlavičkou výše zmíněného společenství Hrobka.
To s ní založily další známé disidentky Olga Havlová, Jarmila Bělíková a Petruška Šustrová, která také k Pracháčkovi napsala doslov, v němž historii Hrobky popisuje. Šlo o příznivkyně a postupem času i příznivce takzvané brakové literatury: pokleslých krváků, dívčích románků či kovbojek.
V bytě Stankovičových si zřídili „veřejnou“ knihovnu, pořádali srazy, vydávali samizdatový občasník Nový Brak. A organizovali také silvestrovské a letní karnevaly. Zdánlivě samá legrace... Stále však ve stínu kriminálu.
