EMIL JULIŠ: Pod kůží
Výbor z celoživotního díla pořídil významný český experimentální básník Emil Juliš (1920 - 2006) ještě sám před smrtí, vydání už se však nedožil. Kniha je rozčleněna podle dekád, ve kterých autor, mimo jiné držitel ceny Jaroslava Seiferta, tvořil - od 60. let až po poslední básně z let 1990 - 2005, z nichž mnohé nebyly dosud publikovány. Podstatnou složkou knihy, připomínající jednoho z nejdůležitějších básníků "kolářovského" okruhu je závěrečný esej jana Štolby To, co nehledám.
Vydal: dybbuk
IVAN BLATNÝ: Domovy
Básník Ivan Blatný (1919 - 1990), člen Skupiny 42, se stal už za svého života legendou. Emigrace v Anglii a tamní dlouhodobý pobyt v psychiatrické léčebně jej opředly nejedním tajemstvím. Výbor z Blatného celoživotní tvorby uspořádal jeho mladší kolega, básník Petr Král. Postupuje chronologicky od prvních básní ze čtyřicátých let až po ukázky z vrcholných sbírek Stará bydliště a Pomocná škola Bixley.
Vydal: Odeon
JAN SKÁCEL: Zlé laně odcházejí k ránu
"Kapesní" výbor z díla jednoho z největších moravských básníků Jana Skácela (1922 - 1989) představuje autora jako ctitele výrazové úspornosti, tradičních forem (například sonet) i neprvoplánových lidových inspirací. Skácelovy básně mají často prostou strukturu, nikdy jim ale nechybí hluboký poetický vhled. Právě to na nich zajímá i současné hudebíky, kteří je s oblibou zhudebňují (Jiří Pavlica, Iva Bittová ad.).
Vydal: Dokořán
IVAN WERNISCH: Truchlozpěvy, rady a nápady, kteréž člověčenstvu všemu, zvláště pak lidu českému přenešťastný sepsal tvor Emanuel Pyšišvor
Protože je přední současný český básník Ivan Wernisch (1942) zároveň zkušeným milovníkem mystifikací, při prolistování tohoto svazku se čtenář nemůže zbavit dojmu, že zjevný pseudonym Emanuel Pyšišvor patří právě jemu. Skutečnost je ovšem taková, že ve druhé polovině předminulého století pod tímto jménem skutečně "kdosi" (a zřejmě autorů bylo dokonce více než jeden) tyto poněkud potrhlé básně publikoval. Wernisch tak zřejmě skutečně zůstává pouze editorem. I když - kdo ví...
Vydal: Druhé město
MARTIN LANGER: Hlásky
Martin Langer (1972) je držitelem prestižní Ceny Jiřího Ortena za svou předchozí sbírku Pití octa. Jeho potemnělá intimní lyrika, jak ji prezentuje ve své novince, má při vší zdánlivé rozevlátosti pevný vnitřní řád, který posiluje hutný, často velmi neučesaný jazyk. Pro Langera není poezie "hraní si s hezkými slovíčky", právě naopak - každé jeho pohlazení čtenáře směřuje zásadně proti srsti.
Vydal: dybbuk
PETR MOTÝL: Dva ořechy/10 000 piv
Pražský básník Petr Motýl (1964) nastavuje tímto souborem dvou sbírek "v jednom balení" dvě poměrně značně rozdílné tváře. 10 000 piv (s tematicky souvisejícími ilustracemi Ladislava Krajči) navazuje na undergroundovou poetiku a postupuje systémem "co báseň-to vyznání jedné z oblíbených hospod". Ani sbírka Dva ořechy není odstřižena od souvislostí "českého androše", je ale tematicky i formálně volnější, směřující k současnému lyrismu.
Vydal: Host
KAREL ŠKRABAL: Strašpytel
Karel Škrabal (1969) je členem brněnského básnicko-muzikantského sdružení Vítrholc a jeho sbírka je rozhodně tím nejkontroverznějším (či nejméně jednoznačným) z této várky. Škrabalovi nelze upřít záblesky smyslu pro humor i jisté dovednosti (viz série tří nápodob Co by napsal o Czechteku 2005 Allen Ginsberg, Charles Bukowski a Andrej Stankovič), často se ale bohužel zcela bez nadhledu uchyluje k rýmování na úrovni páté cenové skupiny.
Vydal: Druhé město
