Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Podzimní Deml už nehřeje, ale ještě svítí

aktualizováno 
Praha - Z díla Jakuba Demla už bylo vydáno a o Demlovi napsáno mnohé. Je proto dobré i přirozené, že se pozornost početné demlovské obce soustřeďuje k poslednímu období Demlova života a tvorby, jež zůstávalo až dosud ve skrytu: k závěrečným patnácti letům, stráveným v ústraní a bez publikačních možností. Vyšla už jediná významná próza tohoto období Podzimní sen, vyšla vzpomínková kniha tasovského knihaře Stanislava Vodičky Básník Jakub Deml v Tasově i líčení bolševiky ničeného Tasova z pera Karla Švestky...
Z díla Jakuba Demla už bylo vydáno a o Demlovi napsáno mnohé. Je proto dobré i přirozené, že se pozornost početné demlovské obce soustřeďuje k poslednímu období Demlova života a tvorby, jež zůstávalo až dosud ve skrytu: k závěrečným patnácti letům, stráveným v ústraní a bez publikačních možností. Vyšla už jediná významná próza tohoto období Podzimní sen, vyšla vzpomínková kniha tasovského knihaře Stanislava Vodičky Básník Jakub Deml v Tasově i líčení bolševiky ničeného Tasova z pera Karla Švestky, vyšla nešťastná apologie pozdních Demlových let od Jana Žáčka. Nyní se k tomu připojil výbor z Demlovy korespondence od počátku války do smrti, nazvaný Píšu to při světle nočním.
Editoři Marek Nekula a Jiří Olič připomínají, že Deml sám pravil o své korespondenci této doby: "To jsou teď moje Šlépěje!" Do jisté míry je to pravda - z výboru vystupuje Deml v typické tříšti postřehů a nápadů. Zároveň však nelze nevidět, jak definitivní bylo zlomení všech básníkových nadějí na nalezení místa v tomto světě, zlomení bytostné pradůvěry po roce 1939. Jak básníkovi kvapem ubývalo sil i invence. Tyto "poslední Šlépěje" nejsou žádným novým velkolepým dílem, ale svědectvím stále mechaničtějšího opakování sebe sama a postupného dohasínání.
To neznamená, že by se v dopisech nenašla místa plná skvostného humoru (když Deml léčí Březinu z pokušení vegetariánství nebo když neznámý chlap utíká horempádem z "mírového shromáždění", mumlaje zaklínadlo "Prdel, hovno, poserou se"). To rovněž neznamená, že by Deml nebyl schopen říci v pravý čas silné slovo, slovo vskutku básníkovo a knězovo (jako v listě ženě Jana Zahradníčka, jíž právě zemřely dvě dcery na otravu houbami). A že by zcela ztratil svůj dar geniální intuice. V knize se projeví nejméně třikrát - když mluví o umučené Editě Steinové už tehdy, v padesátých letech, coby o světici; když se štítí Josefa Jelena, tehdy ještě kněze a básníka arcicírkevního, který se vbrzku překabátí v jednoho z nejslizčích režimních pisálků; a když nečeká nic dobrého od literární činnosti exilového dominikána Ondřeje Petrů, jehož budoucí překlad Nového zákona pak opravdu bude bez soli, masti a chuti jakékoliv.
Stejně tak se ovšem Deml nezměnil ani co do svých utkvělých představ o nepřátelích (na Židy nadává po roce 1945 s nemenší vehemencí než před ním, byť "jenom" v soukromé korespondenci), ani co do bloyovské schopnosti zatratit kvůli prkotině člověka převzácného: roku 1955 píše o návštěvě mladičkého Jiřího Němce, v budoucnu hlavního organizátora české katolické "rénouveau" 60. let - a má pro svérázného mladíka jen výsměch.
Má tedy smysl Demlovu pozdní korespondenci číst. Nechť je však čtena s krajní opatrností: jde o výbor (což je u próteovského Demla vždycky problém!) - a to o výbor, jehož principy nejsou v ediční poznámce nijak uspokojivě vysvětleny a o nichž lze chovat pochybnosti. Roku 1991 připravil pro revui Souvislosti jiný demlolog Vladimír Binar edici Demlových dopisů Nezvalovi. Téměř všechny se vyskytují i v Nekulově a Oličově výboru - až na jeden, končící větou: "Včera jsem četl Vaši báseň na Klementa Gottwalda. On už nebude a tato báseň ještě bude, nikdo ho víc a lépe neuctil. Ví to? Pán Bůh dej!" Pokud editoři vyřadili právě tento dopis, datovaný na podzim 1948 (!!), lze se u nich nadít čehokoliv.
Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Katja Kettu
RECENZE: Uštípli jí jazyk. Šokující Můra líčí příběh ve stínu gulagu

Finská prozaička Katja Kettu má smysl pro nesmyslné lásky. V Porodní bábě, z níž se stal světový bestseller, líčí vztah mezi Finkou a německým důstojníkem, v...  celý článek

Kunal Nayyar na Emmy Awards (Los Angeles, 22. září 2013)
Manželka si myslela, že Teorie velkého třesku je porno, líčí herec

Kunal Nayyar patří mezi nejlépe placené televizní herce světa. Už deset let září v oblíbeném sitcomu o partě kalifornských podivínů Teorie velkého třesku jako...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.