Na první pohled naivisticky laděný výtvarný projev s výrazným malířským rukopisem však v sobě skrývá i avantgardní prvky a touhu vyvolávat otázky. Výstava nazvaná Moje cesta potrvá do 23. března.
Rebelka s optimistickou vizí Aija Zarina u nás nevystavuje poprvé. S jejím naivisticky laděným, ale i symbolikou prostoupeným dílem jsme se mohli setkat poprvé v roce 2002 v Domě umění v Brně, který jí uspořádal výstavu nazvanou Buzení.
Nyní Zarina představuje v Museu Kampa osm fauvisticky laděných velkoformátových pláten, jež doplnila o krátké texty, které značí autorčin zájem o témata propojující umění a společnost.
Díla doplnila Zarina, jež se věnuje také tvorbě objektů, instalacím, scénografii či land artu, malbou na zem. Na podlaze výstavního prostoru se tak táhne linoleum pokryté olejovou malbou s výjevy princezen v sluneční záři, žen, mužů či květin připomínající barevné kresby z prvního stupně základní školy.
Právě naivistická malba s výraznou barevností charakterizuje specifický rukopis lotyšské malířky, který propůjčuje výstavě dojem malého, ale působivého celku.
Malířka se však přes všechen optimismus nevzdává potřeby burcovat a kritizovat společnost. Pohádkové postavy smyslných žen, jež procházejí pestrobarevnou krajinou, střídá šedý obraz smutných okřídlených mužů - umělců, kteří stojí před obřím ozubeným kolem jako otroci.
Dílo je doplněno vysvětlujícím textem, který shrnuje autorčino přesvědčení o současném umění. To se podle ní stalo součástí konzumní mašinerie.
Výstava není svým rozsahem největší, přesto nabízí jedinečný zážitek. Návštěvníky vysílá zpátky do dětství, kdy na papír malovali svoje představy o krásném životě v přírodě. Všudypřítomnými malbami a malůvkami, které chybějí snad už jen na stropě, připomíná výstavní prostor mateřskou školu.
Aija Zarina (1954) vystudovala na Lotyšské akademii umění obor malířství v roce 1982. Od osmdesátých let je považovaná za výraznou osobnost, nejen v Pobaltí. Jako umělkyně se dokázala postavit ideologii socialistického umění, a přestože se jí dotkly represe mocenských struktur, udržela si ve své práci tvůrčí a morální svobodu.
Její díla se představila v Lotyšsku, Švédsku, Finsku, Francii, Německu, v Kanadě či USA. Začátkem minulého roku jí Lotyšské národní muzeum umění v Rize uspořádalo retrospektivu, kde si její malířské výjimečnosti všimla i ředitelka pražského Musea Kampa Meda Mládková. Aija Zarina tak jistě doplní její sbírku mladých východoevropských umělců.
