Sérii Olympic Retro jste zahájili před měsícem prvním koncertem s repertoárem z alba Želva. Jak jste si užili "návrat do klubu"? Vyvstaly nějaké problémy?
Užili jsme si to skvěle. Museli jsme hodně ubrat volume, vzhledem k velikosti sálu. Atmosféra byla taková sváteční. V publiku stálo mnoho známých tváří. Domnívám se, že někteří nebyli na našem koncertě mnoho let. Problémy žádné nenastaly. Máme skvělý technický tým a měli jsme na to šest zkoušek.
Jistě nikoho nezaskočilo, že jste museli přidávat. Spíš překvapilo, že jste přidávali Psychiatrický prášek. Ten přitom nepatří k těm "nejprvoplánovějším" hitům Olympiku. Kde se podle vás najednou vzal ten zájem?
Psychiatrický prášek je kultovní píseň. V části, které se říká "psychedelic music", což jest taková ne příliš hudební část písně, jsme měli spíš problém s tím, jak to udělat, aby to v našem věku nevyznělo trapně. Fanoušci nám právě při tom hodně pomohli, neboť jsme jim dali mikrofon, do kterého mohli vyluzovat zvuky jaké je napadly. Dalo by se říct, že se stali učinkujícími.
Na minulém koncertě hostovali jak Ladislav Klein, tak Pavel Chrastina. Kupodivu ale v žádné písničce nehráli společně. Proč? A nenapravíte to aspoň na následujícím koncertě?
Nutit je hrát spolu by asi nebylo fér, myslím si, že toho i tak měli dost. Hudbě se téměř nevěnují a po letech se mnoho zapomene. Nebude tomu ani teď. Oba budou zpívat dvě písně.
Pták Rosomák, který bude hlavním tématem dubnového koncertu, je často považován za jakési "dvojče" Želvy. Vnímáte ho také tak?
Ani ne. Ta deska je mnohem uvolněnější a do určité míry i méně rocková. Tady se naplno projevil sílící vliv Jeňýka Pacáka. Deska vyšla vlastně rok po Želvě, byli jsme ve formě, navíc jsme získali za pár let hraní velké sebevědomí.
Vznikly písničky na Ptáka Rosomáka v mezidobí mezi Želvou a jeho natáčením, nebo jsou na albu i nějaké starší kousky?
V době vydání Želvy nebyla žádná nová píseň z Rosomáka ani složena, natož hrána v tehdejším repertoáru. Na Rosomákovi se pracovalo až po natočení Želvy.
V některých použitých prostředcích (sitár v Ikarus Blues nebo různé "vstupy" J. A. Pacáka) jste zareagovali na dobový hippie trend. Vždycky jsem byl na pochybách, jestli jste to mysleli vážně a počítali se mezi "české hipíky", nebo jestli to byla spíš ironie, parodie...
Abych pravdu řek', tak jsme se rozhodně jako hipíci nechovali. Po koncertě jsme spořádaně jezdili domů k rodičům a i to oblečení bylo spíše jevištní, nikoliv používané k civilnímu nošení. Přesto jsme se s hnutím hippies snažili co možná nejvíce ztotožnit, a to nejen proto, že se nám generačně líbilo, ale i proto, že komunista měl vzteka.
Cítili jste v roce 1969, kdy Pták Rosomák vyšel, na československé scéně nějakou vážnější konkurenci?
Doba se začala normalizovat. To byly poslední záchvěvy pražského jara a mnoho kolegů-muzikantů emigrovalo. Rocková scéna prakticky přestávala fungovat. My byli stále na vlně úspěchu ve Francii a konkurenci jsme vlastně vůbec necítili.
Odrazila se nějak do Ptáka Rosomáka politická situace?
Rosomáka jsme natáčeli v době, kdy ještě vše svobodně fungovalo. Stále byla jakási naděje, že to ruské tanky zabalej'. Bohužel odjely až za dvacet let.
Která z písniček z Ptáka Rosomáka je vaše nejoblíbenější?
Je jich víc. Tvé neklidné svědomí, Krásná neznámá, Báječné místo – to jsou mé oblíbené. Znovu jsem si to uvědomil při zkoušení.
Vzpomínáte si na nějakou historku, kterou máte s tímhle albem spojenu?
Vzpomínám si, že jsme si i my mysleli, že rosomák je pták. Stali jsme se obětí mystifikace Pavla Chrastiny. V rádiu byla píseň zakázána právě z těchto důvodů. Dodnes mnoho lidí považuje rosomáka za ptáka. Na koncertě hodláme ukázat publiku, jak takový "pták rosomák" opravdu vypadá. Myslím, že to pro některé bude šok.
