Je to samozřejmě vtip. Čtvrtníček tak reagoval na autogramiádě v pražském knihkupectví Luxor na bulvární článek, podle něhož jeho kamarád neměl čtyřicet let ženskou.
"Takže prosím vás, naše příští kniha bude seznam Lábusových ženských, a určitě bude mít více než 320 stran, kterou má tahle," ukázal na titulní stránku novinky Krev, pot a skluzy.
Zároveň na dálku uvítal zpět ve fotbalovém dění "Ivánka" Horníka, jednoho z hlavních hrdinů své knihy, kterému slíbil angažmá v klubu Marila Příbrami od kamarád Jaroslav Starka.
"Přeju mu to, v jedné ze zásadních částí se pořád opakuje věta: Koho, ty vole, si mám dát do tý Příbrami, tam je to strasně složitý. Tak se angažoval, a jsem rád, že je u Jardy," prohlásil ironicky Čtvrtníček.
Kniha Krev, pot a skluzy, kterou si do Luxoru přišla nechat podepsat necelá stovka zájemců, obsahuje scénář legendárního divadelního představení Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?.
Čtvrtníček inscenaci, postavenou na policejních odposleších, napsal na přelomu let 2004 a 2005 jako reakci na korupční skandál ve fotbalovém svazu. Společně s Lábusem s ní exceloval v mnoha vyprodaných sálech.
Kniha popisuje, jak hra vznikala, jaká atmosféra provázela zkoušky a která příkoří museli autoři překonávat, obsahuje i informace z reálného i fiktivního zákulisí a fakta o tom, jak šly události po sobě.
UKÁZKA Z KNIHY KREV, POT A SKLUZY
"To je ale píča, ten Dušan," vydechl jsem, když přišel Jirka s tím, že prej k nám nastoupí nějakej Dušan B. jako stážista. Že to ten kluk bral... a vůbec, že nás nenechaj klidně dejchat? To divadlo je už opravdu jen pro silný nátury.
"Mně ti to volali dneska ráno, ale bůhví vo co jim jde," povídá Jirka, "co jsou najednou tak hrr, ty vole?"
"No to tě nevim, Jiřiku," povídám, "jestli to neni kvůli těm jako prachům. Ono je to teď tak, že ti na každej usmrkanej grant nasaděj mladýho na stáž, kterej jim to jako ohlídá, aby se za ty prachy udělal nějakej výsledek, jestli mi rozumíš..."
Jirka mi rozuměl, ale abyste rozuměli i vy, dostali jsme na zkoušení Ivánka nějaký prachy od ministerstva, a jak už to tak na tombožím světě chodí, ty prachy šly hned do světa.
Dušan nám byl podle pověřovacích listin přidělen Divadelním ústavem jako dozorový teatrolog a zároveň si měl připravovat na zkouškách "Ivánku, kamaráde" podklady pro svou disertační práci.
"Ty vole," říká Jirka, "tak to tu budeme mít na zkouškách fízla? To mi ho teda vyndej, to nebejvalo, aby ti kultúra dala k prachům ještě hlídače."
"Ale nic," povídám já, "to je nějakej čičmunda z Divadelního ústavu, toho zvládnem, on si tu bude psát ty svoje cinty a my budem v poklidu zkoušet."
***
Dušana jsem znal ještě z DAMU. Když jsem se tam já pokoušel dostat, byl už šest let v nultém ročníku divadelní vědy a říkalo se mu pro jeho neduhy Bílá nemoc.
Byl to hodnej chlapec, ještě na gymplu mu namluvili, že příjice je přechodník, a tak málem neodmaturoval z češtiny.
Po letech jsem ho náhodou potkal někde v knihovně. Měl už plnovous, ale pořád vypadal, jako by vedle něj bouchly kamna.
"A proč teda ten dozor bral," povídá Jirka, když jsem mu Dušana stručně popsal, "takovej vostrej text, ten Ivánek, toho kluka nám ještě vodvezou houkavým autem..."
"Tak on si asi myslel, že se na tom našem textu jako udělá, Jirko," řekl jsem a Jirka povídá:
"To si piš, že se udělá, vždyť je to samá mrdka, ten scénář, musíme na něj zlehýnka, vole, jemně mně ho mni, jestli mi rozumíš..."
***
V devět ráno zaklepal náš stážista na okno.
"Brýden," pípnul, "já jsem Dušan."
"Já jsem nějakej Jirka," povídá mu Jirka a Dušan na to:
"Já vim, pane Lábus, já vás tady s Petrem budu dozorovat."
"Tak to jste, pane Dušane, na správný adrese, vole," já na to a Jirka mu povídá:
"Tak ty jsi prej na nás vyfasoval osmatřicítku."
"Je to tak, pane Lábus," řekl Dušan a sklopil oči.
"Umíš s tím zacházet?" povídá mu Jirka, "to není žádná sranda, jsi přeci jen ještě mladej na takový věci."
"Snad ji nebudu muset použít," řekl Dušan a pokrčil rameny.
"Osmatřicítka byl zákon č. 38 o divadle, který dělal lidem ze života jenom peklo.
Jmenovalo se to celým jménem Rukověť dozorujícího teatrologa a napsal to nějaký PhDr Jan Klenot z Divadelního ústavu.
"To je teda poklad, ten Klenot, mě jebne," povídá Jirka, když jsme ten slint četli poprvé. Zákon byl napsaný proto, aby to měly ty ústavní krysy všecko pod kontrolou.
