Nová divadelní hra Dr. Emil Hácha, kterou režíruje Jiří Honzírek, má podtitul Já na Háchu, Hácha na mě. Jde o osmý titul Divadla Feste, které se stabilně zabývá problémem identity a převádí ho na divadlo. Premiéra se koná v pražském experimentálním prostoru ROXY/NoD v rámci festivalu Příští vlna/Next Wave, domovskou brněnskou premiéru si hra odbude za čtrnáct dní v Divadle Husa na provázku.
Nejde jen o historický apel, protektorátní prezident Hácha se na jevišti objeví společně s Hamletem, Oidipem či Sofií z knihy Williama Styrona Sofiina volba. "Obsahem inscenace je posledních sedm let života Emila Háchy, tedy zejména jeho politické působení v čele země," upřesňuje režisér.
Proč jste se rozhodli zabývat se zrovna Háchou a neradostným obdobím protektorátu?
Divadlo Feste se zajímá o podobně citlivá nebo angažovaná témata tři roky. Dělali jsme inscenaci o islámu v Česku, polemizovali jsme s obrazem sametové revoluce, nahlédli devastaci dnešní kultury očima Dopisu Václava Havla Gustávu Husákovi, zmapovali odsun Němců nebo upozornili na kritickou situaci kolem heren a výherních automatů. Rámcem naší práce je identita - totožnost člověka. Takže k Háchovi jsme touhle cestou došli úplně přirozeně.
Co z tohoto sedmdesát let starého tématu je pro nás současné a proč je nutné tuhle historickou kapitolu otvírat?
Háchovým neštěstím je jeho pevná loajalita ke svému úřadu a zejména k právu. Protektorátní situace je však neřešitelná, a právě proto na něj všichni tlačí. Hácha manévruje a rozhoduje se tak, aby bylo zcela respektováno české i mezinárodní právo. Jeho politickým imperativem je respektování práva. Jeho osud je třeba v kontextu současné politiky ukázat a otevřít k interpretaci. Jeho politické myšlení a jednání je natolik vzdálené tomu dnešnímu, že je třeba konfrontace, abychom alespoň trochu pochopili, o co tehdy šlo.
Jakou práci dalo vyhledat to všechno v historických pramenech?
Bylo to dobrodružství takřka roční. Do rešerší se zapojilo více osob, text pak vytvořili scenáristé Tomáš P. Kačer a Jakub Macek, text je tedy původní, jak je v případě Divadla Feste zvykem.
Nakolik jste historicky přesní a jak moc naopak pracujete s takzvanou literární či divadelní licencí?
Rámcem inscenace je naprostá fikce ve spolupráci s Hamletem, Oidipem či Styronovou Sofií. Vystupuje sbor. Fiktivní prostředí umožnilo zkoumat Háchových posledních sedm let života tak, že si s ním formálně můžeme pohrávat. Obsah jeho osudu se však řídí historickou skutečností.
Jak jste příběh postavili dramaturgicky?
Tři velké tragické figury literární - Hamlet, Oidipus a Sofie - osahávají velkou figuru dějinnou, tedy Háchu, a ptají se, zda by se jednoho dne mohl stát jedním z nich. Tedy tragickou postavou jako takovou, o sobě, an sich.
S čím by měl divák z představení odcházet?
Měl by mít chuť na chlebíček, doutník a panáka.
