Plastici se vrátili

Liberec - 20.11. 1997 - Poslední říjnovou noc hrála v Liberci proslulá undergroundová skupina The Plastic People of the Universe. Bylo to její první veřejné vystoupení od roku 1981 a začátek vůbec prvního řádného turné kapely po bezmála třiceti letech od jejího vzniku.

Poslední říjnovou noc hrála v Liberci proslulá undergroundová skupina The Plastic People of the Universe. Bylo to její první veřejné vystoupení od roku 1981 a začátek vůbec prvního řádného turné kapely po bezmála třiceti letech od jejího vzniku. Liberecký klub Golet byl už víc než hodinu a půl narvaný k prasknutí. Pískotem a výkřiky začali nedočkaví fanoušci vyzývat skupinu k nástupu na scénu. Usoudili, že právě nyní nadešla ta pravá chvíle k tomu, aby se šestnáct let pauzující Plastici objevili na jevišti. "Na poslouchání těch desetkrát přehrávaných pásků taky něco bylo, ale není nad to slyšet je naživo," řvala v přetopeném kotli asi třicetiletá mánička do ucha své partnerky a nedočkavě vyhlížela k pódiu. V řadách za nimi se to ale náhle začalo mlít. Davem, kterým by ještě před chvilkou nepropadla ani jehla, se totiž k jevišti propracovávala kapela. Šatna pro vystupující je v Goletu ze záhadných důvodů na opačné straně sálu, než se nachází pódium. "Když jsem viděl ten našvihanej sál, tak jsem si myslel, že zase nevystoupíme, protože se na pódium ani nedostaneme," prohodil po koncertě kapelník skupiny Milan "Mejla" Hlavsa. Příjemně ho překvapilo také to, že mezi diváky nebyli jen pamětníci, ale i spousta mladých, kteří Plastiky mohou znát nanejvýš z nahrávek svých rodičů. Díky zapeklité situaci v davu však navázal přímý kontakt s nadšenými fanoušky dřív, než se vůbec dotkl kytary. Příznivci skupiny si tak mohli živoucí legendy doslova osahat. Originálnější úvod koncertu by nezorganizovala seberafinovanější agentura. "Magor je úplně šedivej!" vykřikoval muž v džínové bundě, když před sebou spatřil původního manažera kapely Ivana Jirouse alias Magora. V dobách, kdy měly jejich vlasy sytější barvy, však museli Plastici zdolávat poněkud náročnější překážky. Protože měli neustále v patách Státní bezpečnost, místa koncertů se tajila do poslední chvíle a hudebníci i jejich příznivci se na cestu vydávali se zašifrovanými plánky. "Teď je to v pohodě, ale tehdy jsme se víc bavili," vzpomíná Hlavsa s dávkou ironické nostalgie na staré časy, které se vyznačovaly represemi ze strany státního aparátu, ale i soudržností pronásledovaných. S koncerty se rozhodli přestat v roce 1981. Dům jejich přátel v Kerharticích u České Lípy, kde proběhlo ono poslední utajené vystoupení Plastiků, kdosi týden poté za záhadných okolností zapálil a jeho majitelé po návratu z Prahy našli už jen spáleniště. "Tehdy jsme se rozhodli, že s vystupováním končíme. Nechtěli jsme, aby to za nás odnášel někdo jiný," říká Hlavsa, který v roce 1976 poznal s ostatními členy kapely prostředí vyšetřovací vazby, kam se dostal kvůli "pobuřování". Nezávislá kultura byla tehdejší moci trnem v oku. Proplout davem v klubu Golet se nakonec podařilo i Ivanu Jirousovi, který pak ze scény ohlásil návrat legendární kapely. Baskytara Mejly Hlavsy vzápětí udala tón k první písni, Podivuhodnému Mandarínu. Dvouhodinový koncert, který se po počátečním vzájemném oťukávání hráčů a publika hlavně v druhé půli proměnil v aplaudovanou hudební smršť, skončil se šesti přídavky několik minut po půlnoci. Někdejší ideový guru undergroundu Magor Jirous po celou dobu představení stál - a na konci už jenom klečel - pod jevištěm v transu podobném stavu plavce Venclovského po pokoření kanálu La Manche. "Jsem šťastnej, že u toho můžu bejt," řekl muž, kterého podle jeho vlastních slov nejvíc těší to, že s "Plastiky" "zkazil komunistům dvě generace mladejch lidí".