Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

GLOSA: Pixies „hrnou“ o překot. Bez řečí, bez patosu a bez servítků

  9:46aktualizováno  9:46
V pražské Lucerně sice hrají Pixies dva koncerty po sobě, je však téměř jisté, že ten páteční se od čtvrtečního bude dost podstatně lišit. Každý večer na své aktuální šňůře totiž bostonská čtveřice mění svůj program.

Pixies (Praha, Lucerna, 10. 10. 2013) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Pixies (Praha, Lucerna, 10. 10. 2013)

Nazkoušeno prý mají kolem osmdesátky písniček, kromě hitů jako Monkey Gone To Heaven nebo Where Is My Mind, které si s nimi zpívá publikum (dokonce i to obvykle "nezpěvné" české), zařazují i další starší, někdy méně známé písničky, a naproti tomu všechny čtyři novinky ze zářijového EP1 nebo letní singl Bagboy. Každopádně se setlist koncert od koncertu mění nejen pořadím, ale i samotným zařazením písniček. Ve čtvrtek však už od úvodní dvojice Gouge Away a Bone Machine byl bouřlivě vítán každý song.

Pixies

Praha, Velký sál Lucerny, 10. 10. 2013

pořádala agentura D Smack U

Hodnocení: 85 %

Pixies se s publikem každopádně nemažou v žádném ohledu. Žádné "Ahoj Praho" a "Jsme rádi, že jste přišli". Bez řečí "hrnou" tři desítky stručných, ale třaskavých písniček, z nichž mnohé jsou vzájemně v podstatě propojeny rytmikou nebo kytarovými vazbami. Je to intenzivní proud hudby, která si zachovala svůj obrovský říz i nakažlivou melodičnost, tedy dvě hlavní kvality tvorby Pixies.

Fotogalerie

To je ostatně patrné už z jejich desek. Spoustu věcí si ovšem člověk uvědomí až na koncertě. Například naprosto klíčovou roli bubeníka Davida Loveringa pro kapelu. Nemá smysl spekulovat, nakolik by se kapela změnila, kdyby jej nahradil někdo jiný, protože např. při vší úctě k basistce Kim Dealové, která odešla před prázdninami, je její jmenovkyně Kim Shattucková zcela plnocennou náhradou; navíc s ní pódium výrazně "ožilo". Jisté však je, že Loveringovy kulometně přesné bicí jsou právě tím, co rozhýbává davy a co kapelu do značné míry "prodává".

Pixies (Praha, Lucerna, 10. 10. 2013)

K frontmanovi Blacku Francisovi těžko co dodávat, vizuálně je (i po zhubnutí) naprostým hegemonem pódia, tváří i hlasem kapely. S druhým kytaristou Joem Santiagem je místy trochu problém. Jeho minisóla, vyhrávky, podehrávky, vazby, zvuky a hluky jsou někdy až příliš bloudivé. Jeho podivínskou a jakoby (tedy, doufejme že "jakoby") znuděnou vizáž však vyvažují ty okamžiky, kdy svou originální hrou jinak přímočaré songy jednoznačně povyšuje. A těch je víc.

Nemá smysl si nalhávat, že Pixies jsou bůhvíjak aktuální kapela (ve srovnání s poněkud unylými noisepopovými britskými předjezdci Yuck ovšem ano). I složení publika vypadalo tak trochu jako abiturientský večírek pamětníků přelomu 80. a 90. let. To však není podstatné. Jako jedna z vůbec nejvlivnějších kapel v dějinách vlastně už dávno nemusejí a snad by ani neměli vykazovat nějaký podstatný vývoj. Ať jsou pořád takoví, jak je mají lidi rádi.

Autor:






Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.