Ondřej Pivec | foto: Standa Merhout

Pivcovy varhany by mohly i roztančit

Držitel Anděla, mladý varhaník a občasný zpěvák Ondřej Pivec, vydal se svým Organic Quartetem druhé album Never Enough.

Ondřej PivecVzhledem ke svému mládí, k energii, kterou na koncertech předává, k schopnosti zaujmout i posluchače, kteří jsou jinak vůči jazzu "ostražití", a v neposlední řadě i proto, že na aktuálním albu přidal ke své hře ve dvou skladbách i zpěv, bývá občas přirovnáván k britské pop-jazzové hvězdě Jamiemu Cullumovi.

Takové srovnání je ale přece jen pokulhávající berličkou. Pivec vychází z jiných zdrojů, není tolik stylově rozprostřený, a i když se umí dobře - ovšemže se vkusem - prodávat, na nějaké vyprodané haly to jako v Cullumově případě přece jen (zatím?) nevypadá.

Přitom má za sebou úspěchů v pouhých třiadvaceti letech poměrně dost. Před postavením se na vlastní nohy hrál Ondřej Pivec v kapelách renomovaných umělců, kytaristy Romana Pokorného či zpěvačky Yvonne Sanchez.

Ondřej Pivec & Organic QuartetJeho Organic Quartet se stal už v roce svého založení laureátem vyhledávací soutěže talentů v průběhu Philips International Jazz Festivalu 2005, za debutové album Don´t Get Ideas pak obdržel cenu Anděl v kategorii Jazz & Blues.

Jakkoli je Pivec hlavní hvězdou Organic Quartetu a jeho jméno je předsunuto před názvem kapely, album Never Enough je kolektivním dílem. Autorsky kromě lídra přispěl i saxofonista Jakub Doležal a kytarista Libor Šmoldas (ten se svým triem, jehož členem je "na oplátku" i Pivec, zanedlouho vydá debutové album).

Ondřej Pivec & Organic QuartetA i když zvuk varhan nahrávce dominuje - už proto, že v kontextu současné scény "hammondky" nejsou úplně běžným instrumentem - vstupy kytary a saxofonu nejen v sólech, ale i v rozehrávání témat jsou stejně podstatné a rovnoprávné, což platí i o groovech bicích Tomáše Hobzeka.

Organic Quartet má velké šance být jednou z těch kapel, které by mohly k jazzu přitáhnout mladší posluchače, tedy své generační vrstevníky. Jeho hudba je vzdálena (pseudo)intelektuálství, které obestírá některé starší jazzmany (a možná ještě více posluchače) a dokáže doslova zvednout ze židle. Koneckonců, určitě by se na ni dalo i tančit.