Co tedy děláte o nedělích?
Mám malé děti, žijeme na venkově, takže většinou chodíme někam ven.
A žehlíte...
Zásadně ne. Jsem ochotna umýt nádobí, ale jen část. Hrnce si nechávám na pondělí.
Jste autorkou všech textů na desce Lilie polní. Existují v podstatě dva druhy autorů: jedni si spíš vymýšlejí, zatímco druzí popisují své stavy, případně příběhy, které se jim udály. Jaký jste autor?
Neuměla bych si vymýšlet. Fantazii moc nemám. Všechny texty jsou z mého života.
Který z nich je zásadní?
Třeba Řeko mojí duše. Anebo Lilie polní. Ta písnička mluví o něčem, co je pro nás hodně důležité.
Zpíváte v ní, že nevíte, co si máte myslet o Bohu a co on si myslí o vás.
To je jen kousek té myšlenky. Jde o to, že důležité věci se nedají zformulovat. Jakmile je vyslovíte, už to není celá pravda.
Ale pak je asi těžké psát texty, když věci, o kterých chcete hovořit, jsou nevyslovitelné...
Napsat o těch "tajuplných" věcech text není těžké. Proto se texty a básně píší. Tím "básnickým" jazykem můžu říct něco, co by se mi jinak při normální řeči s lidmi nedařilo.
To znamená, že když s někým mluvíte, neřeknete mu to, co chcete?
To znamená, že se zakoktávám, nejsem schopná se vyjádřit, a když se vyjádřím, tak vím, že jsem stejně neřekla to, co jsem měla na mysli. Pak třeba napíšu písničku.
Která je vaše nejoblíbenější?
Většinou ta poslední. To je ten nejčerstvější zážitek, něco, co vás ještě pálí. Teď je to Krupobití - máme ho i na desce.
V Krupobití se zpívá: "Jdi k čertu, nech mě žít v řadách ředkviček, hlídat rajčata, zda pnou se správně u tyček." To je obraz z Kytína?
Vlastně ano, ale jen v prvním plánu.
A co pěstujete?
Ředkvičky a rajčata, bylinky, cukety. Mrkve mi bohužel nejdou...
Staré čínské přísloví říká: Chceš-li být šťasten jeden den - opij se, jeden rok - ožeň se, chceš-li být šťasten celý život, pořiď si zahrádku...
To bych mohla podepsat. Dokážu si představit, že kdybych se pořád jen hrabala v zahradě, byla bych hodně šťastná.
Studovala jste politologii. Jak se vás dotýkají zářijové události v New Yorku?
Profesně se mě to nedotýká, necítím se jako politoložka. Spíš se mě to dotýká lidsky - jsem rozčilená a nervózní z té bezmoci. Člověk by si chtěl tvořit život podle svého, většinou se to i docela daří, a do toho přijdou takové věci, jako byl útok na mrakodrapy. Vlastně si říkám, že jsem ráda, když jsem tady v Kytíně tak trochu oddělená od světa venku. Jenom to sleduji v televizi. Snad by bylo lepší, kdyby televize vůbec neexistovala a člověk by nic nevěděl...
Řada lidí, kteří jako vy odešli z Prahy na venkov, se televize zřekla. Dá se říct, že i vy jste s rodinou utekla?
Utekli, a dokonce bez televize. Ovšem dlouho mi ta romantika nevydržela, začalo se mi po ní stýskat. Tak jsme ji koupili. A občas ji zapnu, když se chci "propojit se světem".
Co vás baví? Pořady pro ženy, třeba Sama doma?
A víte, že si občas zapnu k vaření i Sama doma? Děti baví Večerníček a odpoledne Kouzelná školka, to si aspoň uvařím kafe. Já se dívám spíš na ČT 2, prostě na ty intelektuálský pořady, že jo...
A kdy píšete?
Především píšu málo. Jen když mě něco napadne. Sama ty písničky nevyhledávám, to ony si občas vyhledají mne.
Mám malé děti, žijeme na venkově, takže většinou chodíme někam ven.
A žehlíte...
Zásadně ne. Jsem ochotna umýt nádobí, ale jen část. Hrnce si nechávám na pondělí.
Jste autorkou všech textů na desce Lilie polní. Existují v podstatě dva druhy autorů: jedni si spíš vymýšlejí, zatímco druzí popisují své stavy, případně příběhy, které se jim udály. Jaký jste autor?
Neuměla bych si vymýšlet. Fantazii moc nemám. Všechny texty jsou z mého života.
Který z nich je zásadní?
Třeba Řeko mojí duše. Anebo Lilie polní. Ta písnička mluví o něčem, co je pro nás hodně důležité.
Zpíváte v ní, že nevíte, co si máte myslet o Bohu a co on si myslí o vás.
To je jen kousek té myšlenky. Jde o to, že důležité věci se nedají zformulovat. Jakmile je vyslovíte, už to není celá pravda.
Ale pak je asi těžké psát texty, když věci, o kterých chcete hovořit, jsou nevyslovitelné...
Napsat o těch "tajuplných" věcech text není těžké. Proto se texty a básně píší. Tím "básnickým" jazykem můžu říct něco, co by se mi jinak při normální řeči s lidmi nedařilo.
To znamená, že když s někým mluvíte, neřeknete mu to, co chcete?
To znamená, že se zakoktávám, nejsem schopná se vyjádřit, a když se vyjádřím, tak vím, že jsem stejně neřekla to, co jsem měla na mysli. Pak třeba napíšu písničku.
Která je vaše nejoblíbenější?
Většinou ta poslední. To je ten nejčerstvější zážitek, něco, co vás ještě pálí. Teď je to Krupobití - máme ho i na desce.
V Krupobití se zpívá: "Jdi k čertu, nech mě žít v řadách ředkviček, hlídat rajčata, zda pnou se správně u tyček." To je obraz z Kytína?
Vlastně ano, ale jen v prvním plánu.
A co pěstujete?
Ředkvičky a rajčata, bylinky, cukety. Mrkve mi bohužel nejdou...
Staré čínské přísloví říká: Chceš-li být šťasten jeden den - opij se, jeden rok - ožeň se, chceš-li být šťasten celý život, pořiď si zahrádku...
To bych mohla podepsat. Dokážu si představit, že kdybych se pořád jen hrabala v zahradě, byla bych hodně šťastná.
Studovala jste politologii. Jak se vás dotýkají zářijové události v New Yorku?
Profesně se mě to nedotýká, necítím se jako politoložka. Spíš se mě to dotýká lidsky - jsem rozčilená a nervózní z té bezmoci. Člověk by si chtěl tvořit život podle svého, většinou se to i docela daří, a do toho přijdou takové věci, jako byl útok na mrakodrapy. Vlastně si říkám, že jsem ráda, když jsem tady v Kytíně tak trochu oddělená od světa venku. Jenom to sleduji v televizi. Snad by bylo lepší, kdyby televize vůbec neexistovala a člověk by nic nevěděl...
Řada lidí, kteří jako vy odešli z Prahy na venkov, se televize zřekla. Dá se říct, že i vy jste s rodinou utekla?
Utekli, a dokonce bez televize. Ovšem dlouho mi ta romantika nevydržela, začalo se mi po ní stýskat. Tak jsme ji koupili. A občas ji zapnu, když se chci "propojit se světem".
Co vás baví? Pořady pro ženy, třeba Sama doma?
A víte, že si občas zapnu k vaření i Sama doma? Děti baví Večerníček a odpoledne Kouzelná školka, to si aspoň uvařím kafe. Já se dívám spíš na ČT 2, prostě na ty intelektuálský pořady, že jo...
A kdy píšete?
Především píšu málo. Jen když mě něco napadne. Sama ty písničky nevyhledávám, to ony si občas vyhledají mne.
 Dvojice písničkářek a sester i ve skutečnosti: Karolina Kamberská (vpravo) a Lucie Steinhauserová. |
