Vladimír Merta, neoddiskutovatelná legenda naší písničkářské scény, se objevuje v nahrávacích studiích sice poměrně často, většinou však jen jako autor hudby k animovaným filmům (naposledy třetí Fimfárum) nebo jako multiinstrumentalista na deskách mezzosopranistky Jany Lewitové. Sám v posledních dvaceti letech publikoval převážně jen archivní nahrávky z koncertů.
Volná řada nové edice Mertových nahrávek vydávaná péčí nakladatelství Galén obsahuje jednak reedice řadových a dosud nedostupných alb (zatím Ballades de Prague, více zde, a Live, více zde; v přípravě Pravda o Marii z roku 1970 nebo Struny ve větru z roku 1989), počítá však i s vydáváním nahrávek dosud nevydaných (domácí studiové snímky, zajímavé koncerty).
Loni na podzim se objevila zpráva, že Merta začal nahrávat studiové album, teprve své čtvrté řadové v pořadí. Do studia si Merta pozval své přátele z Mišíkovy skupiny ETC..., se kterou v posledních letech občas spolupracoval v době zdravotní indispozice jejího frontmana. Byl "oprášen" někdejší repertoár skupiny Dobrá úroda, na který si pamětníci vzpomínají z 80. let, a vznikly i další písně, vybrané Mertou i hudebníky z ETC... ze všech období dosavadní Mertovy tvorby.
Deska Ponorná řeka je písničková, nejedná se o koncepční, tematicky svázané album. Titul Ponorná řeka ale naznačuje směřování k časovému přesahu. Bye bye Miss Blanche z roku 1976 byla známa jako pravidelná součást improvizačních večerů Merty, Mišíka a dalších muzikantů pod hlavgičkou Čundrground.
Píseň šaška si zase posluchači mohou pamatovat z Mertových koncertů v duu s kytaristou a akordeonistou Václavem Veselým, písní Vzdálené výstřely a zejména veršem "střílejí do svých dětí a říkají si bůhvíproč komunisté" nezvedl Merta v červnu 1989 jen lidi ze sedadel festivalu ve Svojšicích, ale zejména komunistické funkcionáře všeho druhu. Písně Černá známka, Chelsea Hotel, Intuice ženy a zejména titulní Ponorná řeka patří již k polistopadovému repertoáru.
Kromě čtyř členů ETC..., kytaristy Pavla Skály, houslisty Vladimíra Pavlíčka, baskytaristy Jiřího Veselého a bubeníka Jiřího Zelenky, se nahrávání zúčastnili také čtyři hosté. Jan Hrubý a Václav Veselý jsou již ostřílení Mertovi spoluhráči, kytarové sólo v závěrečné Gerdě přidal Michal Šenbauer, který desku ve studiu Sun Music smíchal.
Významnou součástí písní lyrika Mertova typu bývá ženský prvek. Ten je tentokrát posílen hlasem "benjamínka", písničkářovy dcery Sáry Mertové. Její hlas v několika písních desku prozářil, duet v protiválečné Intuici ženy nám navíc ukazuje Mertu jiného a naznačuje další cesty, kudy se možná bude ubírat.
Vladimír Mišík, Vlastimil Třešňák, Vladimír Merta
Album bude představeno na koncertě k Mertovým 65. narozeninám 18. května v Paláci Akropolis. Jako hosty pozval oslavenec řadu muzikantů, s nimiž se na jevištích v uplynulých letech setkal. Bude to Vladimír Mišík s ETC..., Jiří Stivín, Vlastimil Třešňák s kapelou, Jaroslav Olin Nejezchleba, Václav Veselý, Jan Hrubý, Ondřej Konrád a Jana Lewitová.
