Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Písničkář Charlie Soukup po dvaceti letech: žádná antikvární vykopávka

  16:50aktualizováno  16:50
- Začátek bude poněkud osobní. Někdy v polovině 70. let, jako studentský návštěvník koncertů písničkářského sdružení Šafrán, jsem si od kohosi nahrál undergroundové zpěváky s kytarou Svatopluka Karáska a Charlieho Soukupa, jež veřejně vystupovat nemohli a možná ani nechtěli. První z nich mě oslovil jen některými z písní své evangelické zvěsti, ale "sprostého" Soukupa "sjížděl" jsem bez ustání.
Spolu se šafránským Vlastimilem Třešňákem, jehož bolestně vykřikované výpovědi každým dalším měsícem nabíraly na intenzitě (než byl vypuzen do exilu), Soukup souzněl s mými životními pocity, jež nebyly politické, nýbrž jaksi ontogeneticky dané, typické pro ten věk ("Přál bych vám prožít ránu morovou/ pak míň pevně už byste stáli nad vodou/ snad pátý z vás by živý zůstal náhodou/ by rozklad těl svých známých zíral pod nohou").
Bylo to vnímání bez souvislostí. Na umělecký a politický kontext Soukupa a několika dalších autorů v dubnu 1977 upozornil Jan Lopatka ve studii Literatura v katakombách. Lopatkova studie, spolu s portrétními vyznáními Marie Benetkové, Vratislava Brabence a Ivana M. Jirouse tvoří doprovod k nynější knize Charlieho Soukupa. Svazek Radio, složený z oddílů Básně (čítá jen čtyři kusy) a Texty písní (devětadvacet čísel) koncepčně vychází ze samizdatové podoby v Edici SOS z června 1978. Kniha vrací Soukupa na scénu a žádá zaujmout k němu postoj znovu, v odlišných podmínkách osobních i společenských.
Písňové texty v knižní podobě jsou případem samy pro sebe. Odpůrci namítají, že otištěný text musí být - jako pouhý služebný prvek jiného díla - poškozen. Zastánci oponují, že určité texty na papíře vyniknou, neboť interpret a hudba potlačili jejich poetické kvality. Ve sporu neexistuje zaručený vítěz, ale jedna podmínka by měla být splněna: že k dispozici bude i nahrávka, jejíž součástí knižně vydané texty jsou. Jestliže se před listopadem 1989 natěšeně objevilo několik svazků s texty "básníků s kytarou" (ať domácích či zahraničních), aniž nahrávky byly normálně ke koupi, lze to klidně přičíst všeprostupující nenormálnosti. Ale co se nestalo: pěkný paperback z Torstu trčí tu nejištěn běžně přístupným zvukovým nosičem, ačkoliv Soukupovy písňové verše náleží k těm, jež na papíře nejsou schopny vydat ze sebe všechny své možnosti. To vůbec nemá být argument proti knižnímu publikování, ale upozornění, že některé dluhy zůstávají povážlivě nesplaceny. Komu se Soukupovy písně usadily v hlavě (ilegálně se zde šířilo exilové album Radio), beztak už je nikdy nepřečte bez ozvěny písničkářova jedinečného podání. Následné soudy proto nemohou nebrat v potaz zpívanou podobu textů.
Soukup svádí k tomu být stavěn do kontrastu, jako pravý plebejec, k intelektuálním písničkářům Hutkova, Mertova či Třešňákova střihu. Nepopřeme, že oproti nim je Soukup skoro okamžitě sdělný, je "barbarem" v textech, hře na kytaru, zpěvu. Je to však u něho vědomá volba; jistě tento student i učitel hry na kytaru zvládl víc než dva tři akordy, v nichž "holil" některé písně. A mírou intelektuální úrovně nemůže být jinotajnost, košatost, komplikovanost textů, což je už dost stará, ovšem stále nehezky přehlížená pravda. Soukup není žádný naivistický umělec, stejně jako jimi nebyli či nejsou Hašek, Gellner, Hrabal, Bondy. Ano, Soukup patřil k části generace, která "už úplně strhla artificální plachtu, jíž by zahalovala svoje komentování světa" (Jirous). Tento krajně obnažený komentář však obsahuje i téměř metafyzicky záhadná místa - ať v převažujících partiích vulgárních či takříkajíc primitivních, tak v momentech zdrželivějších ("Přitakání vůle k životu/ nezná příčin ani následků/ plození je důvod k zármutku"). Ona téměř záhada, proč ani mocně kumulované vulgarismy, primitivismy a další jazykové hrubosti u Soukupa nepůsobí upachtěně, hrubiánsky, sprostě, má rozklíčovatelnou příčinu. Autorovu ruku nevede cynismus.
Pozoruhodnou neprvoplánovost a nejednoznačnost oněch zdánlivě lehce průhledných slov pak ještě násobí autorská interpretace. Jan Lopatka obecně poznamenal, že u Soukupa jde "o poměrně složitý komplex několika vztahů mezi textem, textovým rámcem, ke kterému ironicky odkazuje, a většinou velmi nepřípadně zvolenou melodikou, která svým typem asociuje původně úplně jinou výrazovou i mentální a sociální polohu". Konkrétněji například: Soukupův hlas, jeho bolestné tremolo jde proti rozhodnému, rozzlobenému či ironickému slovníku. Obsah písní je dialogický: propagandisticky deklarovaný ideál se potkává s banální, zvrhlou praxí. "Kameňácké" verše jsou podány nezúčastněně, znaveně. Umělec demaskoval nejen krutou upatlanost, pohodlnou bídu a buranství československé normalizace, ale také všeobecnou, globální konzumentskou pažravost. Radio zůstává dílem v mnoha směrech aktuálním. Až Jaroslav Riedel dokončí sběr materiálu a firma Globus vydá edici všech dostupných nahrávek Charlieho Soukupa, rozhodně nepůjde o antikvární vykopávku.

Charlie Soukup: Radio. Jako doslovů bylo použito statí Marie Benetkové, Vratislava Brabence, Ivana M. Jirouse a Jana Lopatky, ediční poznámku napsal Jan Šulc. Torst, Praha 1998, 92 stran, náklad a cena neuvedeny.
Autor:


Témata: Globus, Slovník, Umělec


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Robbie Williams (Letiště Letňany, Praha, 19. srpna 2017)
RECENZE: Robbie Williams stále boduje v popové těžké váze

Sobotní koncert Robbieho Williamse na pražském Letišti Letňany byl ukázkovou popovou show ze staré školy. Hvězdný britský zpěvák skutečně zpíval, kapela hrála...  celý článek

Záběr z festivalu Brutal Assault 2017
Brutal Assault hlásí rekordní návštěvu, metalisté udělili lepší dvojku

Na metalový festival Brutal Assault, který v neděli skončil v areálu pevnosti v Josefově na Náchodsku, dorazilo rekordních zhruba 20 tisíc návštěvníků. Ti v...  celý článek

Trutnoff 2015 - Ondřej Havelka
Byl jsem rockový kytarista, ale jen chvíli, prozrazuje Ondřej Havelka

Známe jej coby swingera a stepaře, Ondřej Havelka si však věří i jako režisér. Svůj filmový debut Hastrman, který vzniká na motivy stejnojmenného románu Miloše...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.