Novinka I'm Not Dead (Nejsem mrtvá) by měla tuto kariéru buďto riskantně nakopnout, nebo udržet. Pink zvolila udržovací program. To však neznamená, že deska I'm Not Dead je špatná. Pouze nepředstavuje výraznější posun ve stylu zpěvačky, která umí spontánně sloučit horké složky rocku a rhythm and blues.
Formálně nelze nic namítnout. I'm Not Dead je deska vyvážená, vypiplaná, vybízí k dalšímu poslechu a ukazuje, že Pink dospěla. Zůstala přitom ječivkou. Na obalu alba má nazlobená, naplno otevřená ústa, ale už je dospělá dáma, utěšeně obklopená holubicemi a růžemi.
Pink, která se uvedla prostořekostí i bezprostředností, nemůže zůstat věčně rebelkou s barevnými punkovými účesy. Bývá to časem i trapné, pokud umělec nedá svému hněvu filozofičtější rozměr jako třeba John Lennon nebo Patti Smithová. Kultivace rebelů či zpěváků, kteří se podobně stylizují (jako Pink), má jedno nebezpečí: hrozí nudou.
Od rocku po folk
Pink si ponechala proříznutý jazýček. Na nové desce se pustila do umělých krásek v písni Stupid Girl a sama se v textu zavazuje: "Nechci být hloupá holka." Své předsevzetí plní už tím, že získává větší nadhled. Úvodní skladba soustřeďuje vše, v čem je Pink nejlepší.
Ostrý refrén má rockový říz, výtečně kombinovaný s dívčím soulovým sborem, který mu dává také lehkost, vzrušivost. A s rapovými pasážemi píseň nabírá na ještě větší dramatičnosti. Všestranná Pink se v písni Who Knew předvádí i jako poprocková frontmanka. Její hlas má sílu tlakové pumpy i ve skladbě Long Way To Happy. Pink výtečně a nakažlivě soptí v celé řadě dalších songů včetně Leave Me Alone (I'm Lonely).
V stylovém rozpětí, které sahá až k folku, nesmí chybět balada Nobody Knows s typickým rockovým vzdutím emocí, dylanovský song, jejž natočila s vlastním otcem, ani angažovanější píseň Dear Mr. President. Podobně laděnou skladbu Pane prezidente má Jaromír Nohavica.
Pink to však vidí v amerických rozměrech. Vyzývá nejmenovaného prezidenta, aby se s ní prošel po ulici, díval se kolem sebe a naslouchal sociálně i protiválečně laděným otázkám. "A vy mi povězte něco o vaší tvrdé práci," vybízí státníka ironicky Pink.
Lepší je v baladě I Got Money Now v pěvecké poloze podobné stylu hvězdy 60. let Janis Joplin, jež zůstává jejím největším idolem a kterou možná ztvární v připravovaném filmu. I s joplinovsky nachraptělým hlasem zůstává Pink suverénní. Zkouší také šanson Conversations With My 13 Year Old Self, přičísnutý smyčci. A jako bonus přidala nahrubo nahozenou elektro-rockovou skladbu Fingers, která jí sluší více než některé učesané kousky.
Škoda, že Pink nevyužila více ze svého druhého černošského já, aby ještě přidala na spontánnosti. Jistě, vdaná Pink se už přesunula z hudební ulice do lepšího bytu, určeného pro příští světovou hvězdu.
Usadila se však také v pozici, která je pro ni pohodlnější. Tím riskuje, že jí příště ujede vlak. Nutno však uznat, že Pink nahrála skvělou desku a zvládla krok mezi nadgenerační zpěvačky. Její talent je dost velký na to, aby rostla dál.
PINK: I'm Not Dead
CD 58:05 minut, cena 489 korun.
Hodnocení MF DNES: 
