Nic závratného se neukázalo, sestava pilotů připomínala spíše zásobárnu pro horší časy. Bez úprav by prošel jediný, sice silně menšinová, ale zasvěcená a moderně pojatá série Bitevní pole. Průvodce slavnými bitvami pracuje s dovednou animací a se zajímavými věcnými detaily.
Sice nahrává kostýmním klišé válečné historie, ale pořád tu dobové úbory mají silnější oprávnění než ornamentální převleky v cyklu s názvem Láznivý svět, kde Jaromír Hanzlík provází dějinami i dneškem našich lázní. Propagační korzo se strojenou legrací působí jako repríza z jiných časů.
Třetí dokument, Státy států, má potenciál cestopisu. Martin Dejdar sem vnáší nadšenectví amerikanofila, Ota Ulč nadhled zámořského starousedlíka, ale z povšechného prologu nelze vyčíst, kudy se půjde dál.
Dokudrama Případ vraha: Uspávačka, pilotní díl série rekonstrukcí skutečných kriminálních případů, vroubí dvě pochybnosti. Proč opakuje kauzu, která už prošla Případy 1. oddělení, a proč volí „mezižánr“, když by jeho typově zajímaví aktéři zvládli i klasickou hranou podobu.
Herecky střízlivý komentář naráží na klišé řečnických otázek a na nucenou formu obrazových ilustrací, jejichž spojení pak připomíná film Já, Olga Hepnarová rádoby psychologickým pojetím od těžkého dětství přes lesbické sklony k zabíjení.
Z hraných děl vypadá nejslibněji sitkom Člověk kancelářský - kdyby oželel animované vysvětlivky banalit. Ale úřednické dusno postihuje trefně, herecké jiskření zabírá a z typické, malicherné hádky o klimatizaci vymodeluje jasné charaktery. Stačí zrychlit a k situacím přidat příběh; práce na Člověku kancelářském se rozhodně vyplatí víc než piplání Pálavy.
