Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Asi si u vás koupím pozemek, říká herec a vinař Pierre Richard

  17:05aktualizováno  17:05
Francouzský herec Pierre Richard je v Česku pomalu jako doma. Se sestrou a vínem z vlastních vinic přijel do Prahy už popáté. "Je mi tu dobře, a navíc zjišťuji, že máte zatraceně dobré víno. Asi si u vás koupím pozemek," zasnil se během rozhovoru, který měl být o všem, jen ne o víně.

Pierre Richard při rozhovoru pro iDNES.cz ukazuje, jak zkoumá barvu vína ze své vinice. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Pierre Richard v Česku

Jak jste si užil večeři, kterou jste tu pro sebe a své příznivce sám vařil?
Jsem spokojený. Nadmíru spokojený. Jídlo se povedlo, bylo originální a chutné, ale hlavně jsem si užil lidi, kteří přišli. Mnohé z nich jsem dlouho neviděl, některé jsem ani neznal, a když jsem tak obcházel stoly s hosty, říkal jsem si, jak mám tuhle radost z pospolitosti rád.

Vy už jste v Praze minimálně počtvrté.
Popáté.

Co vás sem tak táhne?
Těžko říct. Praha má něco, co ostatní místa ne. Je to jedno z nejkrásnějších měst Evropy, ne-li úplně nejkrásnější. A to říkám jako Pierre Richard turista, nikoli jako herec, který někam přijede na návštěvu a ví, že by to tam měl chválit. Mám tři nejoblíbenější města, Paříž, Petrohrad a Prahu, ale Praha aspiruje na vítězství. Mimochodem, moje sestra je tu poprvé a nadšením se přímo vznáší.

Zkuste být konkrétnější...
Prahu vnímám jako velmi otevřené a šťastné město plné radosti. Má atmosféru, která nabíjí. Vy to možná tak nevnímáte, ale cizinec to cítí. Navíc miluju umění a tady ho máte na každém kroku: památky, obrazy, klasickou hudbu, jazz, který zbožňuju. Můžete být pyšní na to, jak kulturní je vaše hlavní město. Je mi u vás zkrátka dobře. A abych nezapomněl, jeden čas jsem měl slabost také pro český film, to byla ta slavná éra zlatých šedesátých. Forman, Menzel, Chytilová, všech si dodnes velmi vážím.

Chybí už jen óda na české pivo, ale to jako vinař asi neoceníte.
Ocenil bych, ale mám ho zakázané. Což je asi to jediné, co mě u vás trápí, že se nenapiju piva. Nicméně zrovna teď jsem narazil na skvělé víno, byla to, tuším, frankovka z Mikulova, delikatesní záležitost. Chutnala mi tak, že skoro žárlím. Vlastně mě napadá, že bych si tu mohl koupit vinici... Ne, tak ne, sestra, která se mi stará o obchod, už na mě vrhá vražedné pohledy, tyhle moje nápady ji vytáčejí.

V PĚTI ČÍSLECH

77: Před tolika lety se narodil v severofrancouzském Valenciennes.

3: Byl třikrát ženatý, ale syny má jen dva, Oliviera a Christopha. Oba jsou hudebníci.

1970: V tomto roce se mu otevřel svět díky roli v komedii Roztržitý.

25: Tolik let je profesionálním vinařem a vlastníkem značky Chateau bel Eveque.

306: Počet lahví s vínem, které stihl podepsat fanouškům v Praze.

Zmínil jste Petrohrad. Vy máte vůbec slabost pro ruskou kulturu. Kde se ve vás vzala?
Asi se zrodila ve chvíli, kdy jsem zjistil, že je o mě v Rusku velký zájem. A když vás má někdo rád, těžko ho můžete nenávidět... Ne vážně, dlouho jsem netušil, že jsou moje filmy v Rusku tak populární, nenapadlo by mě to. Věděl jsem, že se tam vysílají, ale to, co mě čekalo na první návštěvě, předčilo všechny mé představy. Na ulici mě neustále někdo zastavoval, bylo až šílené, jak mě místní zbožňovali. Tak za nimi jezdím.

Vy v Rusku hrajete často i divadlo.
Hraju, ale ne proto, že bych Rusko vyhledával, to je mýlka. Mám rád ruskou kulturu, vždycky jsem ji měl rád, Dostojevský, Čechov, Bulgakov, Tolstoj, to je moje krevní skupina. Když mi nabídnete, abych si zahrál Dostojevského v Praze, s radostí přijedu a zahraju si u vás; jsou látky, za kterými bych jel kamkoli. Takže možná jsem v Rusku až nápadně často, ale když mě budete zvát taky, budu stejně nápadně často v Česku. Ostatně už mám nakročeno.

Cestování vás evidentně baví, a nejen po Evropě. Byl jste na Sibiři, v Himálaji.
Zrovna tyhle dvě cesty nelze moc srovnávat. Na Sibiř jsem jel se svou divadelní hrou; nabídli mi, abych ji hrál v několika městech, tak jsem si udělal výlet. Zatímco do Himálaje jsem jel soukromě, za svou velkou láskou, lyžováním. Dělám to tak často.

Cestujete tedy kvůli sportu?
Cestuju, když netočím. Pro mě neplatí to, co pro jiné herce, totiž že když zrovna nemají co točit, zemřou. Jsem lenoch, který se za celý život neměl šanci zastavit, takže když přijde volno, raduju se. Nicméně máte pravdu, že dost času trávím na cestách. Manželka je z Brazílie, ale rád navštěvuju třeba i své přátele z Quebeku, což je také nádherný kus světa. Se spoustou sněhu, mimochodem. (významně mrká)

Pierre Richard ve filmu Velký blondýn s černou botou

KOUZLO VELKÉHO BLONDÝNA. V sedmdesátých a osmdesátých letech dosáhl Richard díky komediím o nesmělých a legračních chlapících mezinárodního věhlasu.

Vinařské výpravy nepodnikáte?
Plánovitě ne, ale kdykoli jsem někde, kde se réva pěstuje, neopomenu ochutnat místní víno. Má současná návštěva Česka je příkladem, tady taky neustále něco koštuju. Stejně jako v Maďarsku, Itálii, Španělsku. Francouzská vína jsou výborná, znám je a vím, po čem sáhnout, když mám chuť na něco konkrétního, ale pít jenom je by bylo hodně omezené.

NENÍ FÉR SOUTĚŽIT

Jak se z vás vlastně stal vinař?
Úplnou náhodou. Jezdil jsem po Francii a jednoho dne jsem přijel do městečka jménem Gruissan. Vůbec jsem ho neznal, věděl jsem jen, že kdysi posloužilo jako kulisa k nějakému filmu, víc nic. Pak jsem ale narazil na usedlost, která byla jako ze sna: daleko od všeho a od všech, na konci světa, blízko moře a obklopená jezery. Voda mě přitom odjakživa fascinuje, musel jsem být v minulém životě ryba. Takže jsem podlehl. Dům jsem koupil i s pozemky a až následně jsem zjistil, že k němu náleží i vinice.

Když jste tu byl naposledy, říkal jste, že sice víno vyrábíte, ale traktorem po vinici rozhodně nejezdíte. Stále to platí?
Přece nebudu tvrdit, že vlastnoručně obdělávám půdu a sázím do ní révu, to musí dělat odborníci, lidé sžití s půdou. Já si jejich práce nesmírně vážím, je neskutečně drsná a náročná, sám bych na ni fyzicky neměl. To ale neznamená, že bych jen přihlížel a prodával, co jiní vyrobí.

ŘÍKÁ SE O NĚM…

… že je nesmělý a roztržitý, přesně jako ve filmech.

Ani jedno neplatí. Je usměvavý, ochotný a svým způsobem velmi křehký, ale když se mu něco nelíbí, umí to říct rázně a hned. Potvrdilo se to, když za ním v Praze během rozhovorů zamířil už pátý žurnalista v řadě: zaznělo rezolutní hlasité ne a bylo vymalováno. A roztržitý? Fialové brýle, ve kterých přijel před dvěma lety, neztratil a během hovoru se díval soustředěně přímo do očí. Člověk by řekl, že roztržitost je jen další fáma. Ale! "Mám takovou historku," pochlubil se Richard. "Před týdnem už jsem si myslel, že nebudu moct přijet, protože jsem někam založil pas. A protože už jsem předtím založil někam i občanku, vypadalo to skoro beznadějně. A k tomu jsem ještě ve stejný den přišel o telefon," řekl na to téma. Takže si vyberte.

Co je tedy vaše doména?
Každý máme svou oblast zájmu. Obchodu nerozumím, ten musím nechat na sestře, ale například jsem to já, kdo rozhoduje o výběru odrůd, přece bych nenabízel něco, co mně samotnému nechutná. A pak taky pojmenovávám vína a jezdím po světě jako jakýsi ambasador své značky. Ne proto, abych prodal více lahví, ty už jsou většinou dávno pryč. Jezdím děkovat svým zákazníkům, z mnohých z nich se stali přátelé.

Navštěvujete se i s konkurenty, jako je herec Gérard Depardieu? Taky má své víno.
Ale není to konkurent. Žádný z mých kolegů z branže není konkurent, nesoutěžíme spolu. Jednak víno není náš hlavní obor, jednak všichni víme, že by ani nebylo fér soupeřit, když nemáme stejné výchozí podmínky. Těžko srovnávat vína z různých regionů nebo dokonce zemí, to prostě nejde.

Takže jen pijete a klábosíte?
Takže jen pijeme a klábosíme.

Čím to, že je mezi filmaři a herci tolik vinařů?
Ty dvě oblasti jsou od základu provázané. Víno má duši, film má duši. Také účel mají víno a film stejný: zpříjemňují lidem život, těší je. A dokonce i způsob konzumace je podobný: ve společnosti druhých chutnají lépe. Zkuste si pustit film doma v televizi a pak na něj jděte do kina, pokaždé si odnesete jiný dojem. Stejně jako z vína vypitého o samotě místo s přáteli.

Pokud se nemýlím, začínal jste v kabaretu. Bylo to těžké období?
Po škole jsem se musel živit všelijak a jednou z cest bylo dělat i skeče pro různé pařížské kabarety. Ale nepředstavujte si kabaret jako ten přátelský podnik pro turisty, který dnes můžete navštívit. To byly opravdové šantány.

Takže vy, kankán a polonahé tanečnice?
(tajuplně se usměje) Ano i ne.

Bavilo vás to?
Hodně mě to naučilo. Víte, hrát v kabaretu není u komediantů zas tak výjimečné. Spousta špičkových herců a lidí z komediálního žánru začínala právě v kabaretu. Není nad to, když máte za sebou zkušenost s publikem, které reaguje bezprostředně a hned. Někdy je to drsné, ale vždycky k užitku.

Jak jste byl úspěšný?
Pochopitelně jsem se nechytl hned, to by bylo příliš ideální. Ale já vlastně ani nevím, jestli je výhra uspět brzy, každý potřebuje trochu času, než se najde. Když máte štěstí a uspějete okamžitě, bývá to navíc většinou jen na chvíli. A v našem oboru je důležitá výdrž, věci se rychle mění, jeden večer jste slavný a další už si na vás nikdo nevzpomene, takže je lepší vybudovat něco, co má pevné základy. I když to trvá déle.

Vám se to evidentně podařilo.
Je zajímavé, že se mi z té doby nevybavuje jediný špatný zážitek. Asi to plyne z povahy. Já nikdy neřeším věci, které neovlivním, všechno nějak dopadne, tak proč se stresovat. Zažil jsem pár těžkých let, ale zpětně vím, že to byla dobrá investice do budoucnosti.

Mimochodem jak to, že jste se dal na showbyznys, přijala rodina? Máte prý aristokratické kořeny...
To v tom nehrálo roli. Ale předpokládalo se samozřejmě, že budu mít seriózní profesi, takže když jsem odešel hrát, vztahy na pár let ochladly.

A co ten aristokratický původ?
Jeden můj dědeček byl zámožný zámecký pán, ale druhý byl emigrant z Itálie, člověk z takzvané nižší třídy, který sotva mluvil francouzsky. Takže jsem byl věčně trochu rozpolcený. Jeden mě učil líbat dámám ruce, druhý líčit pytlácká oka. Chvíli jsem byl Malý princ, chvíli Tom Sawyer.

Pierre Richard  při rozhovoru pro iDNES.cz:

"Novou řadu vín jsem pojmenoval Stříbrná svatba. Oslavuje dvacet pět let mého 'zasnoubení' s vinařskou profesí," říká Pierre Richard.

Proč jste si vlastně vybral zrovna žánr komedie?
Přišlo to tak nějak spontánně, sedlo mi to. Ale později jsem chtěl vyzkoušet i jiné polohy, jednak jsem chtěl zažít něco nového a jednak být komikem je značně vyčerpávající. Zkuste být veselá na požádání a denně, bez ohledu na to, jak jste se vyspala a jaké máte problémy. Já jsem navíc založením pesimista, nevidím důvod, proč se na svět dívat přes růžové brýle. Ale nestěžuju si, nakonec jsem se humor naučil používat jako obranu a funguje to.

Jeden z vašich posledních filmů se jmenuje Pierrovo štěstí (u nás překládáno jako Šťastný člověk). Co je tedy Pierrovo štěstí?
Nejspíš schopnost umět správně vybalancovat, co máme a co můžeme. Umět se radovat z maličkostí, užívat si, že jste na světě, nechat se ohromovat, jako se nechají ohromovat děti. Někdo o tuhle schopnost přijde, někdo je dítětem až do konce života. Filmový Pierre je trochu extrém, raduje se dokonce i z toho, že má problém. Tak daleko jsem ještě nedospěl a ani nevím, jestli mám vůbec na něco takového vybavení. Ale představa, že jsou všichni lidi světa takhle bezstarostně usměvaví, se mi líbí.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Daniel Craig jako James Bond ve filmu Spectre
GLOSA: Nikdy neříkej nikdy, Craigu! Jiní Bondové by mohli vyprávět

Tak dlouho panovaly dohady a zaručené zprávy tajných zdrojů, až finále nakonec zívalo nudou. Ještě v úterý ráno řekl Daniel Craig v rozhlase, že o jeho návratu...  celý článek

Viktor Zavadil, představitel Jana Palacha
Robert Sedláček točí film Jan Palach, studenta hraje Viktor Zavadil

Režisér Robert Sedláček začal točit film Jan Palach. Scénář napsala Eva Kantůrková, titulní roli hraje Viktor Zavadil. V sobotu vzniknou scény z 21. srpna...  celý článek

Ukázka z filmu Po strništi bos - Ondra Vetchý trénuje holuby
DO KINA: Na Svěrákovy si troufnou jenom Zabiják & bodyguard

Pouze dva premiérové snímky vstupují do kin a důvod je nasnadě. Málokdo si troufne soupeřit s novinkou Jana a Zdeňka Svěrákových Po strništi bos. Jedinou...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.