Philip Roth dostal dvakrát dostal Cenu amerických kritiků, má Pulitzerovu cenu. V součtu má ocenění třiadvacet, jedno prestižnější než druhé, v poslední době dostává i dvě ročně. A už několik let se o něm mluví jako o jednom z pěti nejvážnějších kandidátů na Nobelovu cenu. V češtině právě vychází jeho poslední román Nemesis, nakladatel pro něj zvolil podtitul Mistrovský portrét úsilí i bezmoci jedince. A je to Rothova dvaatřicátá kniha. Může ještě překvapit?
Mladík Bucky Cantor spravuje dětské hřiště a nosí tak silné brýle, že jako jeden z mála nenarukoval do armády. Píše se rok 1944, je parné léto a Buckymu začíná soukromá válka. V Newarku totiž vypukla epidemie dětské obrny. Jeho příběh zpětně vypráví Arnie Mesnikoff, sám jeden z nakažených. Vakcína proti obrně byla licencována až v roce 1962 a Arnie vzpomíná na strašné léto s odstupem dalších deseti let.
"Jedna z věcí, která dělá spisovatele opravdu velkým, a ne jen průměrně dobrým, je jeho schopnost vidět a popsat jednotlivce jako charakteristickou součást něčeho většího a hlubšího: komunity, národa nebo lidstva jako celku. Roth už tuhle schopnost ukázal několikrát v případě svých předchozích knih, ale Nemesis je svěžím závanem v jeho pozdní tvorbě," konstatoval krátce po vydání v angličtině kritik Edward Docx. Roth byl některými recenzenty už v devadesátých letech kritizován za to, že kvůli smlouvě s nakladatelem chrlí minimálně jednu knihu ročně a kvantita se podepisuje na kvalitě. A u Nemesis se víceméně shodli, že jde o návrat k těm propracovanějším, i když přímějším příběhům.
Kniha má necelých dvě stě stran a od tématu obrny se spisovatel pouze odráží třeba k otázkám souvisejícím s existenciálním rozhořčením: "Máme syny v armádě. Od chvíle, co bojují v zámoří, není dne, abych se nepřipravoval na nejhorší. Zatím přestáli nejkrutější boje a jejich mladší bráška se přitom před pár dny probudí se ztuhlým krkem a horečkou a do tří dnů je po něm," říká otec, který přijde při epidemii o dvanáctiletého syna.
Na začátku spisovatelské kariéry prý Roth poslal návrh rukopisu jakési povídky spisovateli Saulu Bellowovi. Ten odpověděl, že je to dobré, jen je třeba příběh zjednodušit. Zdá se, že právě Nemesis je tím jednoduchým přímým příběhem.
