Pětihodinový večer trval s přestávkami až do jedenácti hodin večer. Notový materiál Music in Twelve Parts není veřejně dostupný a skladba nebyla nikdy provedena nikým jiným než Philipem Glassem a jeho souborem.
Účast samotného skladatele je podle pořadatelů nenahraditelná. Glass hraje na klávesy a určuje nejen tempo skladby, ale také dává nástupy ansámblu a ukazuje, kdy hudba přechází z jedné opakující se skupiny taktů do druhé.
Tato průkopnická skladba odstartovala dráhu jednoho z nejslavnějších žijících skladatelů - přímo předchází spolupráci s Robertem Wilsonem na opeře Einstein na pláži, kterou v polovině 70. let šokovali divadelní svět.
Čtrnát set vstupenek na koncert se vyprodalo téměř do posledního místa, zájemci o moderní vážnou hudbu přijeli z mnoha míst republiky i z blízkého zahraničí. Publikum muzikanty už na začátku přivítalo bouřlivým potleskem, kterým ho odměňovalo i po každé ze čtyř částí večera.
První vystoupení The Philip Glass Ensemble v České republice je součástí Ostravských dnů 2013, kterých se Glass zúčastní také jako lektor. Mezi účinkující Glassova sedmičlenného ansámblu patří Jon Gibson (skladatel, saxofonista a flétnista) či sopranistka Lisa Bielawová. Skladba Music in Twelve Parts vznikla přímo pro The Philip Glass Ensemble, soubor ji od premiéry v roce 1975 hraje v Town Hall v New Yorku. U skladby tak interpretačně fyzicky náročné lze podle pořadatelů očekávat, že příležitostí ji slyšet v živém provedení bude v budoucnu méně a méně.
"Hudba o 12 částech (Music in Twelve Parts) pro mne znamenala průlom a obsahuje mnohé stavební a harmonické myšlenky, které jsem pak rozvíjel ve svých pozdějších dílech. Je to modulární skladba, jedna z prvních tohoto typu. Má 12 částí, které se mohou hrát jak samostatně, tak v jediném dlouhém sledu, nebo části jakkoli kombinovat," říká Glass o své skladbě.
Minimalismus, k jehož dílům bývá řazena, vymezuje léty 1965 a 1975. Glass je nejen přední reprezentant minimalismu v současné vážné hudbě, ale také ceněný tvůrce filmové a divadelní hudby. Narodil se v roce 1937.
Skromné hudební prostředky, jednoduché tóny a důraz na rytmus - to je typická Glassova hudba. Plyne a graduje v dlouhých meditativních pasážích a cyklicky opakovaných motivech. Vznikla v prostředí hudební avantgardy 60. let. Samotného autora fascinovala indická hudba, asijský princip mnoha souběžných rytmů a melodií, které se rozbíhají a zase sbíhají, Glassovi připadal jako to pravé vyjádření světa.
Philip Glass v uplynulých 20 letech dvakrát vystupoval v Praze. Podstatnou část v jeho díle zaujímají opery, některé z nich se s úspěchem objevily i v Česku. V roce 1999 uvedla Státní opera v Praze Pád domu Usherů - Glassovo zřejmě vrcholné dílo. Národní divadlo v roce 2003 inscenovalo Krásku a zvíře, diváci mohli vidět i komorní operu V kárném táboře. V roce 2011 měla premiéru v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích inscenace Glassovy opery Les enfants terribles (Příšerné děti). Velmi známá je Glassova spolupráce s filmovým režisérem Godfreyem Reggiem na snímcích Koyaanisqatsi, Powaqqatsi, Naqoyqatsi a Anima Mundi.
