Autor ji v podtitulu označuje za "filozofickou pornografii psanou formou deníku a stylem zločinu proti lidskosti," četbu však doporučuje i dětem.
Kniha by se dala charakterizovat jako vzpoura a litanie proti lidství, které je pro autora synonymem nesvobody, a naopak oslava primitivismu a sobectví, myšlenky, že lidé by měli žít jako tygři – jeden na sto kilometrů čtverečních.
Autor se tu vyznává z touhy stát se stromem či kamenem, vysmívá se zavedeným hodnotám a tradicím, rozdává urážky na všechny strany – křesťanům, židům, ženám, které podle něho mají kulturní přínos nanejvýš jako služky.
Feminismus počítá za další zvrhlost v nekonečné řadě jiných zvráceností. Rybáře označuje za horší než nacisty. Vrcholem je scéna, kdy je ukřižování Krista interpretováno jako skupinová sexuální orgie, "sadomasochistický, hromadně orgiastický akt."
Spekulace, že jde o kolektivní dílo nakladatelství nebo počin majitele Martina Pluháčka, "petrovští" rozhodně odmítají jako absurdní výmysl. Podle odpovědného redaktora knihy Milana Ohniska jde o pouhou souhru náhod, titul by takto vyšel i v případě, že by nakladatelství k 31. prosinci tohoto roku nekončilo.
Na Misantropa ho upozornil spisovatel Blumfeld, text po prvotní nedůvěře Ohniska nadchl, klade ho do souvislosti s díly Ladislava Klímy, Nietzscheho i Jana Švankmajera.
Upozorňuje, že za všemi provokativními blasfémiemi a vulgarismy je to závažný a hlubinný text o věčném rozporu řádu a chaosu, svobody a nesvobody. A je odhodlán ho zarputile bránit proti všem trestním oznámením, která očekává ze strany konzervativních katolických kruhů, židovské obce i feministek.
