Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Petrolejové lampy s fantazií na špacíru

  11:42aktualizováno  11:42
Proklatě česká sezona, která už v Klicperově divadle v Hradci Králové uvedla Viewegha, Čapka, Goldflama, Topola a Hrabala, si dnes odškrtne další položku: Petrolejové lampy.
Divadlo - ilustrační foto

Divadlo - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Proslulý román Jaroslava Havlíčka (1896-1943) převedl v roce 1971 na filmové plátno Juraj Herz. Režisér Ivan Rajmont však vychází z dramatizace, kterou pro hradecké divadlo napsal dramaturg Martin Velíšek.

Do hlavní role Štěpky Kiliánové, silné a maloměstskou morálkou vyčleněné ženy z podkrkonošského Vejrychovska, což je Havlíčkova rodná Jilemnice, obsadil Pavlu Tomicovou, která nedávno zazářila v Hrabalově Jarmilce.

Pavla Malinu, oficíra umírajícího na syfilis, hraje Filip Richtermoc. V dalších rolích se objeví Hynek Pech, Marie Kleplová, Vlastimil Čaněk, Jiří Zapletal, Tomáš Lněnička, Martina Eliášová či Isabela Bencová.

Cesta, která prochází očistcem k pokoře
„Jedním z nápadů pro tuto sezonu, která uvádí českou dramatiku, byly i Petrolejové lampy a mně nabídli, zda bych do toho nešel. Ten titul je nádherný. Věděl jsem však, že dramatizace nebude jednoduchá, protože jde o velký epický román.

Má spoustu šancí pro film, což ostatně Juraj Herz ve fantastickém snímku s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem prokázal. Pro nás to bylo obtížné, ale snad se nám podařilo silnou dramatickou žílu najít, hlavně okolo hlavní hrdinky, citlivé a zranitelné holky, která se nikam nevejde a která si projde očistcem k pokoře a další cestě životem,“ říká Ivan Rajmont.

Život maloměsta se na jevišti se scénou Martina Černého musel zúžit na rodiny Malinů a Kiliánů, ale ani o další figury a figurky, potřebné pro vykreslení Štěpčina osudu, diváci nepřijdou. Herzův film začíná Silvestrem 1900, Rajmont s Velíškem se v čase vracejí ještě o trochu zpět.

Tajemství světa za světem
Rajmonta na předloze nejvíce zaujalo až surrealistické tajemství, jež se objevuje ve všech Havlíčkových románech od Neviditelného po Helimadoe.

„Ani nám nejde o realistický obraz, ale o obraz duše zlomového věku. Havlíček úžasně zachytil atmosféru doby, kdy skončilo staré století a už neexistuje, a začíná nové - a ještě neexistuje. Tato hodina mezi psem a vlkem je plná nejistot, zbytků starého a neuchopitelnosti nového, kterému není příliš přáno. Minulost je v nás a nikdy se jí nezbavíme,“ říká Rajmont, který se pokusil „pustit fantazii na špacír“ a zviditelnil svět duchů ze světa „za světem“.

Petrolejové lampy vyšly poprvé v roce 1935, ale pod názvem Vyprahlé touhy, což si přes Havlíčkův odpor vynutil nakladatel. Druhé vydání vyšlo až po spisovatelově smrti. Dílo mělo být součástí třídílné ságy z Jilemnice. Druhý, nedokončený díl Vlčí kůže a náčrt třetího dílu Vylomené dveře naznačují další osudy Štěpky Kiliánové, která má zemřít během mobilizace v roce 1938.

Být šťastný? A proč?
Smysl inscenace režisér dokumentuje zdánlivě nesouvisející historkou ze vzpomínek Naděždy Mandelštamové. Když jejího muže, ruského spisovatele Osipa Mandelštama, odváděla KGB, řekla, že je strašně nešťastná. Její muž se ve dveřích otočil, usmál a pravil: A kdo ti řekl, že máš být šťastná?

„O tom vypráví i naše hra. Člověk si představuje, že bude mít šťastný život, přeje si ho prožít bez bolesti, s nějakou kariérou, aby měl peníze, děti, rodinu. A to považuje za štěstí, které však zřejmě je v něčem jiném. Být šťastný je obecné nic. Spíše prožíváte očistec, který vás připravuje, ukazuje, že cesty jsou jinde,“ uvádí Rajmont.

Hrdinka Štěpka, smýkaná - jak zpíval Karel Kryl - „tekutými písky gubernijních mravů“, je sice nezkrotná a nezařaditelná, ale když ji potká tragédie, manžela neopustí. „Má v sobě základní lidské postoje, které jsou v nás hluboko zakořeněny, že zrada není možná, že když jednou řekla ano, později už to nezmění. A to mě na ní fascinuje,“ uvádí režisér Ivan Rajmont.

Autorem hudby je Rajmontův častý spolupracovník, skladatel Petr Kofroň, mimo jiné zakladatel Agon Orchestra, který se nenechal zlákat dobovým koloritem. Jeho hudba stojí na pocitech a zvucích, jimiž se snaží zachytit emotivní stránku příběhu.

„Petra nemůžete navléct do nějakých hudebních škatulek, řekl bych, že je to až postmoderní muzika,“ říká Ivan Rajmont, který v divadle v Hradci Králové už nastudoval úspěšné inscenace Faust, Don Juan a Konec dobrý, všechno dobré.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Dramatik a herec Sam Shepard
Zemřel Sam Shepard, dramatik a herec nominovaný na Oscara

Ve věku 73 let zemřel americký dramatik, scenárista, herec a hudebník Sam Shepard. Za drama Pohřbené dítě z roku 1979 získal Pulitzerovu cenu, za roli ve filmu...  celý článek

Herec Jan Kříž
V Německu zkoušíme Ples upírů devět hodin denně, říká herec Jan Kříž

Zkoušky ve Stuttgartu jsou intenzivnější než v Česku, vzkazuje z Německa Jan Kříž, který tam stráví celou příští sezonu. Zahraje si v původní verzi slavného...  celý článek

Spitfire Company, Fragmenty milostných obrazů
Pohyb ovládne Prahu, potom tanečníci zamíří také do Edinburghu

Nejen Letní Letnou může být v létě živ divák holdující novému cirkusu či modernímu tanci. Za poslední roky se v Praze etablovaly pravidelné akce, které...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.