Samozřejmě není třeba být přehnaně pietní, nikde není psáno, že klasické ilustrace Josefa Lady jsou závazné pro všechna vydání Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války, co bude svět světem stát. Přesto je na místě si vždy při nějakém pokusu o prolomení "axiomu" (o kterém mluví nakladatel ve svém úvodu) položit otázku, zda právě zvolená forma je tou nejlepší.
. Edice NesmrtelníŠvejk s ilustracemi Petra Urbana je pilotním projektem, jehož cílem je publikovat klasická díla světové literatury ve spojení s netradičními ilustracemi. Nakladatelství XYZ připravuje v této řadě, nazvané Nesmrtelní, například Tři mušketýry, Gargantuu a Pantagruela či Důmyslného rytíře Dona Quijota de la Mancha. |
Nic proti Urbanovi, jeho humor byl svého času doslova kultovní, byť se v posledních letech stálým opakováním hospodských fórů poněkud vyprázdnil. Ve Slově vydavatele je Urban označen za "osobnost, která svým naturelem přesně odpovídá filozofii Jaroslava Haška". Jenomže společná záliba v prostředí náleven a v pití piva by asi neměla být tím hlavním důvodem k tak zásadní akci.
A ještě jednou zacitujme ze Slova vydavatele: "Ať už Švejk vychází anglicky, japonsky, německy nebo třeba řecky, doprovázejí jej na jeho pouti za čtenářem Ladovy charakteristické kresby. Je to však bezpodmínečně nutné? Haškův román přece sestává z mnoha vrstev, vybízí k bezpočtu rozličných interpretací..."
A právě tady je hlavní kámen úrazu. Interpretace. Místo oné mnohovrstevnatosti se Urbanův Švejk splaskl na vrstvu jedinou, a to tu, kterou známe ze dvou dílů zfilmovaného románu v režii Karla Steklého: Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957). A ta je známa tím, že - přes vynikající herecké výkony - představuje nejen nutně zjednodušený (u filmu to jinak nejde), ale místy i značně odlišný výklad Haškova románu.
. Petr Urban nekreslí jenom prasárnyČtěte kreslířovy odpovědi na dotazy čtenářů |
Petr Urban vycházel nejen z podob filmových představitelů (samotný Švejk sice přesným obrazem Rudolfa Hrušínského není, zato Bretschneider i poručík Dub jako by z oka vypadli Františku Filipovskému, feldkurát Katz Miloši Kopeckému, generálmajor von Schwarzburg Miloši Nedbalovi, Baloun Milanu Nedělovi ad.), ale především z filmových záběrů, které vlastně "překreslil" a přidal jim i komiksové bubliny s důvěrně známými "hláškami".
Scén, které se ve filmu neobjevily, je v knize ilustrováno minimum. A protože některé dlouhé pasáže románu Karel Steklý přeskočil, nakladatelství muselo Urbanovy ilustrace rovnoměrně "rozházet" po celé knize, takže se například hned několik obrázků z vděčné pasáže o budějovické anabázi objevuje o desítky stran dál v kapitole Švejkovy příběhy v Királyhidě.
Skoro to vypadá, že Petr Urban před zadáním úkolu Švejka vůbec nečetl, jen shlédl oba Steklého filmy a na jejich základě dodal sadu obrázků. Ty jsou samy o sobě jistě povedené, většinou dobře vybrané, vtipné. Jejich problémem je, že autor do nich vložil tak málo vlastní tvůrčí invence a ve snaze odpoutat se od zažitého Ladova vzoru si možná ani nevšiml, že je ve vleku daleko silnějším, filmovém.
Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
ilustroval Petr Urban
vyd. Nakladatelství XYZ, 664 stran
