Formát tří kompaktních disků vypadá na první pohled až bombasticky. Přesto je neuvěřitelné, že zachycuje de facto jedinou výseč Skoumalovy tvorby, paradoxně tu běžnému spotřebiteli asi nejméně známou.
Základem trojalba je totiž pět alb, na nichž se Skoumal představuje jako "písničkář pro dospělé", tedy desky ...se nezblázni (1989), Poločas rozpadu (1990), Hotelový pokoje (1994), Březen (1999) a Nebo cibule (2006). Doplňují je písničky, které Skoumal napsal pro rockové zpěváky Michala Prokopa a Vladimíra Mišíka, mezi jejichž "dvorní" autory už dlouhá léta patří.
Co na albu nenajdeme
Zajímavé je uvědomit si, co kompilace pomíjí, resp. kterými oblastmi Skoumalovy tvorby se programově nezabývá. Skoumal se poprvé proslavil jako člen "kabaretní" dvojice s Janem Vodňanským. Na kompilaci najdeme sice pár Vodňanského textů, ty ale nepocházejí z "klasické" spolupráce dua, nýbrž ze společného dětského alba Pro děti od pěti (2000).
To jsou také jediné Skoumalovy dětské písničky, které na trojalbu najdeme - přitom autor zejména v první polovině 90. let v souvislosti s veleúspěšným albem Kdyby prase mělo křídla platil bezmála za "objevitele" nového přístupu k psaní pro děti.
K tomu, aby jeho hudba lahodila dětskému uchu, ovšem Skoumal dospíval už dlouhá léta předtím, a to jako skladatel hudby k řadě populárních večerníčků (Bob a Bobek, Maxipes Fík, A je to atd.).
Neméně výrazná je i Skoumalova hudba scénická a filmová. Spolupracoval s Divadlem Járy Cimrmana, napsal hudbu ke všem třem "cimrmanovským" filmům (Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Nejistá sezóna) i k řadě dalších slavných snímků (např. Přijela k nám pouť, Trhák, Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Indiánské léto).
Písničkář s mašinkami
To, po čem se můžeme spolu se Skoumalem prostřednictvím alba ohlédnout, je ovšem samo o sobě úctyhodné a především velmi kompaktní. Přestože jako skladatel "bere, kde se dá" počínaje jazzem přes šanson, irskou lidovku, folk až po rock, jeho skladatelský rukopis je - bez vykrádání sebe sama - snadno rozpoznatelný, jeho ležérní interpretace je stabilně okouzlující a důraz na kvalitu textů zcela zásadní.
V této oblasti je Skoumal zčásti soběstačný - a některé jeho texty patří k těm nejlepším nejen na tomto trojalbu, ale také v generačně relevantních souvislostech. Pokud už Skoumal nezhudebňuje sám sebe, sahá především k tvorbě básníků: Jiřího Dědečka, Ivana Wernische, Pavla Šruta, Jana Buriana, ale i Ivana Blatného či Josefa Kainara.
Muzikantská "parta", se kterou Skoumal spolupracuje, je po léta neměnná, jedná se vesměs o hudebníky kolem Prokopova Framusu či Mišíkových ETC... (ve kterých ostatně sám Skoumal krátkou dobu jako klávesista aktivně působil). Velká část hudebního podkladu ovšem vzniká ve Skoumalově studiu za využití nejrůznějších klávesových a elektronických nástrojů. I to ke Skoumalovi patří.
Svého času bylo ve vztahu k tomuto tvůrci často užíváno klišé, že "Skoumal umí polidštit i syntezátory". To je do značné míry pravda, i když z dnešního pohledu asi přece jen uznáme, že třeba jedna z největších perel jeho repertoáru, swingovka Starej pán, by mnohem lépe zněla třeba jen s klavírem nebo malým jazzovým kombem. To jsou ale detaily, které v souvislosti vzpomínkového nosiče není třeba zvláště rozebírat.
Trojalbum 52+2 každopádně vypovídá velmi přesvědčivě o tom, jak velkou písničkářskou osobností Petr Skoumal je. Jistá část českých hudebních publicistů používá pro umělce, kteří nepatří k hlavnímu proudu, ale přesto jejich význam předčí většinu mediálně preferovaných superhvězd, termín "tajnej svatej". Snad k nikomu jinému na české scéně tohle čestné označení nesedí víc než k Petru Skoumalovi.
Petr Skoumal: 52+2
Indies MG Records, čas 74:46+77:37+58:19
Hodnocení iDNES.cz: 80%
