Co jste si odpověděl?
Bylo to pro mě veliké dilema. Dlouho jsem o tom přemýšlel. Mám mít tu drzost ilustrovat literární poklad minulého století? Navíc Kafku, jehož si tak vážím? Dělalo to spousta lidí. Nakreslili nejrůznější typy brouků. Nechtěl jsem text doprovázet popisně. Nejsem ani ten typ ilustrátora, který tvoří epicky. Navíc má povídka významovou mnohoznačnost, jako ostatně všechny Kafkovy texty.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Jak se Petru Niklovi občas žije v New Yorku, kam každý rok jezdí za svými dětmi? A jaký má s nimi vztah? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Týká se natolik niterných věcí, že jakékoli ilustrace jsou problematické. Když jsem knihu v mládí četl, byl jsem rád, že je bez ilustrací. To je typ textu, který má podle mě zůstat sám. Je na mé představivosti, co si z něj vezmu za rovinu. Jak si ho přetlumočím.
Jakékoli kresby vnucují představivost a interpretaci ilustrátora. A omezují vaši fantazii. Před půl rokem jsem řešil odlišný problém s jinou bibliofilií. Když mě nakladatelství Aulos vyzvalo, abych ilustroval Exupéryho Malého prince, odmítl jsem, protože to ilustroval už sám autor...
Ale Kafku jste nakonec vzal...
Jak už jsem se zmínil, bibliofilie je svým těžištěm výtvarná kniha, inspirovaná textem. Říkal jsem si, že to může být zajímavé tím, jak já chápu Proměnu pro sebe. Člověk pořád pociťuje nějaké změny. Ale proměna je víc než změna. U ní cítíme její nenávratnost, něco se láme. Jako smutný hrdina Kafkovy povídky se může stát kdokoli z nás obtížným a odcizeným.
Napadlo mě, že bych mohl nakreslit oči, které tu proměnu symbolizují. Ve vztahu s někým, koho máte rád, poznáte na očích, když něco není v pořádku, že se něco změnilo. Protože oči nelžou... Zatímco změna nás může vysmekávat ze zajetých kolejí, proměna je velkou neznámou.
Mluvil jste o tom, že Kafkova Proměna je pro vás stěžejní dílo. Je vám blízká? Přijde mi, že máte rád veselost a hru. Přitom ta jeho povídka je ponurá až depresivní...
Poprvé jsem Proměnu četl v šestnácti, mělo to na mě obrovský vliv. Podle mě tam je temnota i světlo. Aby mohlo vzniknout něco přesvědčivého, musí to obsahovat oba póly. Světlo se bez tmy neobejde. V mých pokusech jsou také temné stíny.
Třeba texty mých písní jsou celkem depky. Nebo mnohé mé groteskní rýmované absurdity, které vyšly ve vydavatelství Meander v dětské edici, obsahují i záhadnou a zneklidňující rovinu. Radostí ze hry zapomínám na svá traumata, ale ona stejně vykukují, tak se jim radši směju, a tak pořád dokola...
