Avizoval jste, že se novou deskou vracíte ke svým rockovým kořenům. Nebojíte se, že přijdete o stávající fanoušky, kteří mají rádi vaši popovější songy?
Nebojím se. Protože když fanoušci, kteří poslouchají moje písničky nasazené v rádiích, přijdou na koncert, zjistí, že je hrajeme rockově. A vlastně celá deska vznikla na popud mých fanoušků, kteří říkají, že se jim moje koncerty líbí. A já jsem chtěl, aby se ta syrovost, atmosféra a živelnost přenesla i na tu desku. Takovou hudbu jsem dělal vždycky, akorát rádia si vždycky vybrala nějakej ten cajdák (smích). Ale i na téhle desce mám pomalý věci, akorát nemají takový ten rádiový formát, na který jsou lidi zvyklí.
Na albu máte i duet s Karlem Gottem. Jaké bylo natáčení klipu, kde se proháníte na motorce s Gottem v sajdkáře?
To byla legrace. Strašně pozitivní a veselá atmosféra, i když to třeba někdy bylo dlouhý, protože jsme tam byli i dvanáct, třináct hodin. Ale všechny nás to bavilo.
A důvěřoval vám? Přece jenom jezdil v sajdkáře.
Já jsem mu říkal, že si to můžeme vyměnit, s tím jsem neměl problém, ale Karel, když není v něčem kovanej, nepouští se do toho, což je super, takže jsem řídil já. Jasně že jsem se musel s tou motorkou z roku 1929 seznámit, ale to jsem zvládl asi za hodinu, a pak už jsme mohli najezdit spoustu kilometrů kolem Prahy.
Týdeník TémaVychází v pátek  Jak to má Petr Kolář s nevěrou? A jak by reagoval, kdyby ho podváděla partnerka? Více se dozvíte v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Se slávou je spojen také zájem médií. Loňský rok jste nezačal zrovna nejlépe. Jak se díváte na to, že vás někde vyfotí s pytlíkem kokainu v ruce?
Ona je dnešní doba taková. Kdokoliv si kdekoliv může cokoliv vyfotit, což kdysi moc nebylo. Je to celosvětový trend, bulvár se prodává, lidi ho kupujou, což nechápu, ale je to tak a beru to tak, že to k té práci patří. A když mě někdo v mém volném čase vyfotí, tak co? Já se s přáteli rád bavím u alkoholu. Dělal jsem to už ve čtrnácti, takže to beru tak, že jsem pořád stejnej. Jsem svůj a co bych se měl někde přetvařovat. I když to spousta lidí v týhle branži dělá. Já to nemám rád. Takže pokud někde venku něco slavím, dělám to od srdce. Pak se to dá tahle bulvárně zneužít a píše se, že se neumím chovat, nebo že nevím, kdy mám dost a takový věci. Já si myslím, že vím, kdy mám dost. Ale nepřetvařuju se a jsem takovej, jakej jsem.
A co ten kokain?
To je jenom shoda divných náhod. Protože kdybych byl nějakej narkoman nebo distributor tak tady spolu asi nebudeme sedět. Nějak se to ke mně dostalo.
Jak?
Já nevím, v týhle společnosti toho běhá dost. Jenom na Václaváku, než sejdete od koně na Můstek, vás osloví deset dealerů. Takže se to v naší společnosti nějak pohybuje a nějakým záhadným způsobem se to ke mně dostalo. Ani nevím, jestli jsem to zkusil, protože jsem byl tak „opivněn“, že ani nevím. Byla to fakt blbá náhoda, ale fotka je to krásná (smích).
