Dvaapadesátiletého Petera Morgana, který za scénář ke Královně získal Zlatý glóbus a byl nominován na Oscara, pojí s naší zemí manželství s Annou Carolinou Schwarzenbergovou. Nyní bude závěrečnou hvězdou letošního Febiofestu, který začíná už ve čtvrtek.
Vaše žena má české kořeny. Probíráte doma českou politiku?
Ano, kvůli Karlu Schwarzenbergovi se u nás česká politika v podstatě nikdy nedostane ze stolu. Debatujeme o ní neustále. Byl jsem tu i v době prezidentských voleb. Pro mého tchána bylo prezidentství něco, k čemu celý svůj život směřoval. Byl by podle mého velice zajímavý prezident, takže mě prohra velmi mrzela. Myslím, že zdejším lidem nedochází, co tím propásli.
Audience u královny v NDRecenze Morganovy hry na první scéně  |
Váš kus Audience u královny se úspěšně hraje v Národním divadle. Čím to je, že hra plná britské politiky zde může být tak atraktivní?
Víte, Alžběta II. je po celý náš život zřejmě tou nejčastěji fotografovanou celebritou. Není důležité, odkud pocházíte, je prostě součástí světa každého z nás. Navíc v úřadě působí přes šedesát let, takže se stala symbolem druhé poloviny 20. století. A pak tu máme její tajné hovory s britskými premiéry. Kombinace toho všeho činí hru populární v Británii, Americe i České republice. Jsem šťastný, že má u vás takový úspěch. Ale zároveň mě to nepřekvapuje vzhledem k tomu, jaký královna vzbuzuje zájem celosvětově.
Nebál jste se jako Brit psát o své královně?
Kdepak, máme zdravou tradici psaní o veřejných osobách. V ostatních zemích asi takovou potřebu nemají.
Vaše scénáře i hry se často dotýkají politiky. Nepromítáte do nich své vlastní preference?
Já nemám politické preference. A to není žádná strategie, občas mne osloví někdo zprava, občas někdo zleva. Moje názory nereprezentuje jedna strana. Ale samozřejmě jsem lidská bytost, takže nemohu svůj názor úplně pominout. Raději ho však ventiluji mimo své dílo.
Peter Morgan s Helen Mirrenovou, hrdinkou své Královny, při oscarovém setkání
Není trochu ošidné psát o žijících osobnostech?
Ano a velice, částečně i kvůli zodpovědnosti. Může se nám nyní zdát, že určitý úhel pohledu na danou osobnost je ten správný, a až časem zjistíme, že perspektiv bylo mnohem více. I ony se na sebe často dívají odlišně od reality. Snažím se to brát zodpovědně.
Psal jste o královně, Tonym Blairovi, Richardu Nixonovi. Co je tak lákavého na životě slavných politiků?
Nejde ani tak o jejich život. Asi se shodneme, že na životě Richarda Nixona nic zajímavého nebylo. Ani já se o jeho život nezajímal, soustředil jsem se na vztah mezi prezidentem a novinářem Davidem Frostem. Stejně tak jsem nepsal scénář pro film o Nikim Laudovi, zajímal mě jeho vztah s Jamesem Huntem. U Posledního skotského krále mě zase oslovila dvojice diktátor Idi Amin a mladý skotský doktor. Je to určitá chemie mezilidských vztahů, která učiní příběh zajímavým.
Dalším hostem Febiofestu je německý herec Daniel Brühl. Říká se, že do role Nikiho Laudy v Rivalech jste ho prosadil přímo vy. Čím vás tak oslovil?
Je to neuvěřitelný talent. Navíc jsem viděl, že jeho fyzická stavba je podobná té Laudově. Trval jsem na tom, aby v Rivalech Daniel hrál, film by bez toho asi nevznikl. Tvůrci totiž původně logicky chtěli nějakou hollywoodskou hvězdu. Ani na chvilku jsem svého rozhodnutí nelitoval.
Zajímal jste se o závody F1 i předtím, než jste psal scénář k Rivalům?
Vůbec ne. A nezajímá mě to ani dnes. Zajímal jsem se o to jen v době psaní scénáře.
Existuje ještě nějaká osobnost, jejíž život a kariéru byste chtěl zpracovat? V současnosti spíše sním o nějaké fikci. Pro Netflix totiž připravuji seriál o královské rodině, takže toho o britských politicích studuji tolik, že si občas představuji, jak píši o někom, kdo není politik ani žádná historická postava.
Rychle, zběsile a duchaplněRecenze Morganova filmu Rivalové  |
Jste spojen i s dlouho připravovaným snímkem o Freddiem Mercurym. Jak to s ním vypadá?
Nemyslím si, že se to někdy zrealizuje. Vztah mezi členy Queen a Sachou Baronem Cohenem (který měl Mercuryho původně ztvárnit - pozn. redakce) je docela komplikovaný. Kapela chce mít projekt zcela pod kontrolou, což znamená, že z něj těžko vznikne nějaké umění. Je to, jako kdyby panovník řekl, že jediný portrét, který může vzniknout, je ten, kde vypadá chytře, mladě, silně a krásně. A přesně takhle si to členové Queen představují.
Přitom takový film by byl velice zajímavý.
Neuvěřitelně! Byl by to nádherný projekt.
