Jak se dívá tak progresivní kapela jako Pere Ubu na současnou hudební scénu, na níž se prosazuje stále více experimentálních kapel?
Vy nějaké znáte? Podle mého je devětadevadesát procent současné muziky absolutní brak; tak tomu bylo vždycky. Stále častěji se sice mluví o jakési hudebně mnohem otevřenější společnosti, než tomu bylo v minulosti. Ale ať se rozhlížím jakkoliv, nic takového nevidím. Naopak - lidé jsou dnes v hudbě každé vážnější myšlence mnohem méně přístupní.
Nepopřete ovšem, že jsou zde umělci jako PJ Harvey, Beck nebo Björk, jejichž tvorba je do značné míry progresivní.
PJ Harvey je dobrá, v tom jediném se asi shodnem, Beck a Björk jsou velmi konzervativní. Navíc Björk je pouhá krátkodobá hvězdička, které nezbývá než vydělat co nejvíc peněz, dřív než ji publikum začne ignorovat. Ale to je v pořádku, já proti ní nic nemám. Oba děláme to své, každý se pohybujeme v naprosto odlišném teritoriu. Mě spíš zajímá čas v rozmezí statisíce let, nikoliv zítřek nebo včerejšek.
Pere Ubu bývají označováni za jednu z nejvlivnějších kapel osmdesátých let. Pociťujete nějaký váš zřetelný vliv na soudobé kapely?
Nedokážu asi jmenovat konkrétní kapely, o nichž bych mohl říct: Ano, tuhle skupinu jsme ovlivnili, tohle dělá velice podobně, jako jsme to kdysi dělávali my, ale je docela možné, že takové kapely jsou. Určitě to ovšem nebudou Spice Girls nebo Madonna. A taky doufám, že ty námi ovlivněné skupiny dělají dobrou hudbu.
Pere Ubu se vždycky stavěli do role nezávislé kapely, vymezující se proti komerčnímu umění. Přesto jste několik desek vydali u velkých gramofonových firem. Jak se to slučuje s vaší filozofií?
Není pravda, že bychom měli něco proti komerční hudbě. Já naopak komerční hudbu miluji, vždyť většina mých nejoblíbenějších skladeb jsou komerčně velmi úspěšné písně. Je ovšem pravda, že dělám jen to, za co jsem placen - a to je velmi specifická práce, která má co do činění s určitým pódiovým jazykem a svébytnou formou literatury, ale s ničím jiným. Jsou ovšem umělci, kteří mají skvělou nahrávací smlouvu i na jiné věci, než je jenom hudba, takže se jim pak logicky věnují.
Setkali jste se někdy u vydavatelských koncernů s omezováním tvůrčí svobody?
Ne, nikdy, to je naivní představa, hloupá iluze. Skutečnost je přitom naprosto opačná - jedině u velkých společností je možné být naprosto svobodný. Jednoduše proto, že mají peníze a peníze jsou svoboda. Z toho důvodu nemůže malá firma poskytnout žádné kapele skutečnou svobodu - nemá na to peníze. Nelze totiž být svobodný, pokud jste chudý.
Velké společnosti ovšem za tuhle svobodu požadují prodejnou hudbu - a pokud kapela nemá hity, většinou u takovýchto koncernů velmi rychle skončí...
Ale tohle přesně zajímá mě! Já chci prodávat desky, miluji prodejnou hudbu, velmi mě zajímá trh, obchod, propagace. Jiná věc je, že nedokážeme naši hudbu pořádně prodat... Nestojíme o koncerty pro dvacet lidí, nebaví nás natáčet desky pro pár stovek fanoušků. Hudba je přeci soutěž, jejíž podstatou je být lepší než ostatní.
Vy nějaké znáte? Podle mého je devětadevadesát procent současné muziky absolutní brak; tak tomu bylo vždycky. Stále častěji se sice mluví o jakési hudebně mnohem otevřenější společnosti, než tomu bylo v minulosti. Ale ať se rozhlížím jakkoliv, nic takového nevidím. Naopak - lidé jsou dnes v hudbě každé vážnější myšlence mnohem méně přístupní.
Nepopřete ovšem, že jsou zde umělci jako PJ Harvey, Beck nebo Björk, jejichž tvorba je do značné míry progresivní.
PJ Harvey je dobrá, v tom jediném se asi shodnem, Beck a Björk jsou velmi konzervativní. Navíc Björk je pouhá krátkodobá hvězdička, které nezbývá než vydělat co nejvíc peněz, dřív než ji publikum začne ignorovat. Ale to je v pořádku, já proti ní nic nemám. Oba děláme to své, každý se pohybujeme v naprosto odlišném teritoriu. Mě spíš zajímá čas v rozmezí statisíce let, nikoliv zítřek nebo včerejšek.
Pere Ubu bývají označováni za jednu z nejvlivnějších kapel osmdesátých let. Pociťujete nějaký váš zřetelný vliv na soudobé kapely?
Nedokážu asi jmenovat konkrétní kapely, o nichž bych mohl říct: Ano, tuhle skupinu jsme ovlivnili, tohle dělá velice podobně, jako jsme to kdysi dělávali my, ale je docela možné, že takové kapely jsou. Určitě to ovšem nebudou Spice Girls nebo Madonna. A taky doufám, že ty námi ovlivněné skupiny dělají dobrou hudbu.
Pere Ubu se vždycky stavěli do role nezávislé kapely, vymezující se proti komerčnímu umění. Přesto jste několik desek vydali u velkých gramofonových firem. Jak se to slučuje s vaší filozofií?
Není pravda, že bychom měli něco proti komerční hudbě. Já naopak komerční hudbu miluji, vždyť většina mých nejoblíbenějších skladeb jsou komerčně velmi úspěšné písně. Je ovšem pravda, že dělám jen to, za co jsem placen - a to je velmi specifická práce, která má co do činění s určitým pódiovým jazykem a svébytnou formou literatury, ale s ničím jiným. Jsou ovšem umělci, kteří mají skvělou nahrávací smlouvu i na jiné věci, než je jenom hudba, takže se jim pak logicky věnují.
Setkali jste se někdy u vydavatelských koncernů s omezováním tvůrčí svobody?
Ne, nikdy, to je naivní představa, hloupá iluze. Skutečnost je přitom naprosto opačná - jedině u velkých společností je možné být naprosto svobodný. Jednoduše proto, že mají peníze a peníze jsou svoboda. Z toho důvodu nemůže malá firma poskytnout žádné kapele skutečnou svobodu - nemá na to peníze. Nelze totiž být svobodný, pokud jste chudý.
Velké společnosti ovšem za tuhle svobodu požadují prodejnou hudbu - a pokud kapela nemá hity, většinou u takovýchto koncernů velmi rychle skončí...
Ale tohle přesně zajímá mě! Já chci prodávat desky, miluji prodejnou hudbu, velmi mě zajímá trh, obchod, propagace. Jiná věc je, že nedokážeme naši hudbu pořádně prodat... Nestojíme o koncerty pro dvacet lidí, nebaví nás natáčet desky pro pár stovek fanoušků. Hudba je přeci soutěž, jejíž podstatou je být lepší než ostatní.
