To není nic nového, důkladnost k téhle kapele vždycky patřila. Překvapení nečíhá ani ve výběru skladeb.
Jde téměř výhradně o singly, tudíž nosič není určený v prvé řadě zasvěcenému příznivci - ten asi zajásá jen nad písničkou State Of Love And Trust ze soundtracku k filmu Singles (1992), která dosud na žádné desce pětice nevyšla.
Na druhé straně povrchní pozorovatel rockové hudby, pro něhož Eddie Vedder a spol. zhasli se zmíněným albem Vs. (kdy začal vycházet z módy grunge a zároveň zabrala pearljamovská taktika "útěku před slávou"), se při poslechu tohoto dvojalba asi bude dost divit.
Ačkoli byli Pearl Jam obviňováni, že nezájem o popularitu jen předstírají, záměrný ústup z výsluní a s ním získaná svoboda jim svědčí. Výběr sice není uspořádán chronologicky (disk pojmenovaný Up Side obsahuje tvrdší rockové vypalovačky, Down Side klidnější skladby), ale vývoj je zřejmý: od arénových halekaček typu Alive (novým remixem zde jí a také písničkám Once a Black ubral na tehdejší bombastičnosti dlouholetý producent PJ Brendan O'Brien) směrem ke komornější a prokreslenější klasické rockové hudbě, která se od grunge odpíchla ke světlým a stále zcela svébytným zítřkům.
Tento reprezentativní výběr názorně ukazuje, jak mají Pearl Jam od počátku kariéry vše na svém místě v míře, kterou jim může většina muzikantů závidět: instrumentální mistrovství, skladatelskou invenci, textovou naléhavost i emocionální přesvědčivost. Dnes již kultovní kapela je proto právem považována za jedno z nejzásadnějších rockových seskupení posledního desetiletí.
 Eddie Veder, zpěvák kapely Pearl Jam, při koncertu turné k albu Riot Act v kalifornském Mountain View (1. června 2003) |
