Královéhradecký písničkář s ostravskými kořeny si k oslavě šedesátin v dubnu zvolil nejproslulejší - a nejpropocenější - český sál, pražskou Lucernu, koncertu s hosty dal název slogan z písničky Pražce "Vždyť je jaro...". A měl vyprodáno.
Proti gustu žádný dišputát, výběr hostů byl zcela v režii oslavence, a to se kritizovat nesluší. Do sestřihu se dostali Michal Hrůza s Písní kovbojskou a Aneta Langerová s Hrůzovým duetem Stopy zahladím a Voda živá.
Langerová coby interpretka je stále nezaměnitelný originál, v kontextu písničkářství, jenž v tomto případě nelze odpárat, však zarazí textařská vata zmuchlaná do podivně nekonkrétního lyrismu, tak typického pro současnou rádiovou poprockovou produkci.
Vysoký standard si stále drží ostravské Buty s překopanou verzí hitu Jednou ráno a s působivou baladou Tisíc korun (ta je jen na DVD) i Pavlicův Hradišťan, hlavně v moravské lidové Hradišťu, Hradišťu, byť někomu čistý vokál Alice Holubové může znít až příliš andělsky.
Kolegy písničkáře na DVD zastupuje Wabi Daněk, stále svůj, uvolněný a osobní. Jeho baryton neztrácí na barvě, Daněk na něj nehřeší, a kouzlo neztrácejí i vtipný narozeninový vinš Studeňákovi i letité Fotky.
Pak už je jeviště jen Dobešovo, který od začátku nasadil nejtěžší a nejtrvanlivější kalibry Na Pranýři, Víte, vono, holky a Calveru. Mezi léty prověřený materiál krásně zapadla milostná, hašlerovsky prostá balada Brhlík a sojka ze zatím posledního alba Banány.
Z něj je také chytrá - a s prominutím - aktuální hříčka Mery, Hery a dva revolvery, přetavená v jemné reggae. Do pistolnického kupletu na jeden rým dal Dobeš svůj typický humor ("...říkám Mary koupil jsem dva revolvery/než je ale vytasím tak sama rychle řekni nejdřív který/ Mery, zobla si z bonboniéry/ pak řekla ten a bum a prásk a kocour vypad z voliery/ Ten druhý dřív než stačila si podat sklenku sherry/ prolistoval na jednu ránu šest románu od Kundery...").
Za vypravěčem, jemuž už přes třicet let sluší pokerová tvář a jako by nezúčastněný zdravý odstup, přibývají muzikanti, kytaristé Tomáš Kotrba a živelný Miloš Dvořáček, jeden z nejdůležitějších šperkařů Dobešových kupletů, bubeník Miloš Dvořáček a kontrabasista Joe After Pak, čímž vzniká suverénní kapela a jeden z nejlepších a nejenergičtějších soundů, jaký kdy Pavel Dobeš měl.
Dojde i na kytarový cirkus v Pražcích a Jarmila dokonce zní jako "trampgrass" z éry starých Greenhors. V patrně nejsilnějších písních Dobešovy kariéry Něco o lásce a O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice se za klavírem objeví Martin Kratochvíl, s nímž písničkář nahrál svůj albový debut Skupinové foto. Zní to trochu jako snaživé rozvzpomínání dávných známých, kteří se léta nesešli, ale vyznění obou songů to nikterak neubližuje.
Písničkář se snad záměrně vyhnul svým ostravským kupletům, v nichž býval nedostižný, ale je zřejmé, že chacharské téma v posledních letech zvulgárnělo a stalo se "pražáckou" módou.
Režisér záznamu Michael Čech neexperimentuje, ale dopřává "ostrý obraz a dobrý zvuk", jak říkaval arbitr popu 80. let Miloš Skalka. Citlivě a účelně staví na muzikantských detailech i na reakcích oslavence a publika. Půldruhahodinový koncert netrpí zbytečnými řečmi a věrně zachycuje takřka klubovou atmosféru Lucerny.
